Jaká je Srí Lanka a jaké cestování po této zemi s šestiletým synem? Naše první kroky vedli do Negomba, budhistického templu v Dambule a především do krásné Sigirye.
Cestopis Srí Lanka – část 1.
DEN 0+1 Cesta, Negombo
Cesta byla naprosto bez problémů. Do Říma jsme přiletěli na čas a měli možnost v klidu si sednout do restaurace a dát si pravou italskou pizzu. Zajímavé bylo, že bylo upečené jen těsto a to co bylo nahoře bylo studené. V našem případě rajčata a mozzarella. Ale výsledek byl přesto výborný:-)
Po odbavení na Srilankan airlines jsme šli pozvolna k terminálu. Zajímavostí byl krátký úsek snad jen 300 metru, které jsme museli jet nadzemním metrem bez řidiče. To nás odvezlo do speciálního terminálu pro dálkové let lety. Stal tam také ten dvoupatrový Airbus od Emirates co letěl do Dubaje. Davidek chtěl s nim tak moc letět, že navrhoval ať změníme dovolenou na Dubaj…
Let z Říma do Collomba byl dlouhý, ale bez problémů. Dostaly jsme dvě jídla a tak to také asi přispělo k tomu, ze překvapivě dobře utekl. Davidek často hrál na tabletu a navíc si zamiloval Kačeří příběhy, u kterých by snad sedel 24 hodin denně.
Ráno v 5 hodin místního času jsme přiletěli na Srí Lanku. Poté co jsme prošli přes všechny kontroly, jež ale byly formálního charakteru, jsme vyšli do odletové haly, kde už na nás čekal náš řidič Ramees. Já ještě na letišti koupil mobilní kartu na internet -5GB za 200 Kc. Ramees nás odvedl ke svému autu, což byla postarší, ale udržovaná dodávka či spíše minivan. Při nakládání kufrů nám pomáhali dva obejdové, co hned chtěli bakšiš. Chtěli v přepočtu 150 Kč, dostali 5 Kč:-).
Venku bylo vedro jako ve správné prádelně, už ráno přes 30 stupňů a velká vlhkost vzduchu. Ramees nás odvezl do dvou hotelů v Negombu , kde jsme si vybrali ten první Blue horizont. Náš pokoj měli mít připravený až v 11 hodin a my bychom museli čtyři hodiny čekat, tak nám dali náhradní dvoulůžák na dopoledne. Pokoj nazývali standard kvality. My posnídali z vlastních zásob na zahradě a šli se projít na blízkou pláž. Bylo pod mrakem, foukal výtr, stále bylo dost teplo, ale byli velké vlny a zákaz koupaní. Tak jsme se na chvíli prošli po pláži, která stejně nebyla moc hezká…dost špinavá. Pote jsme došli do hotelu a šli spát.
Vzbudili jsme se až v 14hodin a šli si vyměnit pokoj. Novy bylo 100% hezčí, větší a o hodně čistší. Zjistil jsem ale, že nefunguje klimatizace, načež ji snad hodinu opravovali, aby fungovala jakž takž. Vyrazili jsme z hotelu. Vzali si tuk-tuka jeli do chrámu co nám doporučili v hotelu. Byl menší a moc hezký. Nikde žádní turisté, jen místní. Pak jsme vyrazili do centra města. Po chvíli začalo pršet, tak jsme si vzali tuk-tuk. Ukázalo se, ze celé pršení byla jen minutová přeháňka.Tuk-tukař neuměl anglicky, když jsem mu ukazoval mapu, vůbec se neorientoval. Ale byl snaživý a pořad se ptal ostatních tuk-tukařu na cestu. Když vypadalo, ze konečně ví cestu, znovu zastavil…ale tentokráte aby dolil benzín.
V centru nám zastavil u restaurace, jež doporučovali i v průvodci. Ale vařili jen přes oběd. Tak jsme šli o kousek dál, kde bylo napsáno Pizza. Tu jsme objednali pro Davídka (byla nic moc popravdě) a já s Lenkou jsme si dali indickou kuchyni.
Po jídle jsme se šli projít k holandské pevnosti a kostelu s neonovým křížem. Pak jsme šli okolo rybářských trhů, pláže, která však sloužila pro rybáře a jejich lodě. Dost to tam smrdělo, byl tam nepořádek. Navíc se smrákalo, tak to mělo hodně silnou atmosféru.
Smrákalo se čím dál více, tak jsme si do hotelu opět vzali tuk-tuk. Řidič uměl dobře anglicky, tak nám vyprávěl, že ryby trh teď nefunguje kuli stávce. Vyprávěl o městě a jak se žije. Zastavil nám u krámku pro vodu a pak pro banány. Na hotel jsme dojeli až za tmy.
Rybářská pláž v Negombu
Davidek si dal na tabletu jeden díl Kačeřích příběhu a šel spokojeně spát. V noci se ale vzbudil, že se bojí protože slyší divný zvuky…nějaký budík nepravidelně tikat. Je fakt, že jsem to slyšel taky a lezlo to dost na nervy. Nakonec jsem zjistil, že je to ventilátor. Takže jsem jej stlumil a už žádné tikání nebylo a my mohli spát v klidu až do rána.
DEN 2 Dambula, Sigiriya
Po snídaní jsme vyrazili na cestu směr Dambola a Sygiriya. Cestou már řidič ukazoval nějaké zajímavé věci, třeba továrnu na cihli, která vypadala hodně historicky. Dvakrát jsme zastavovali na nákup ovoce. Poprvé to bylo takové červené chlupaté ovoce, co se muselo nehtem vyloupnout. Ramees říkal, že se jmenuje Rhamana nebo tak nějak. Za 10 plodů jsme dali 100 rp. Podruhé jsme stavěli na kokosový ořech, který byl čerství, takže s hodně šťávy uvnitř.
Jinak cesta byla dost pomalá. Jezdí se tak 50 km. Na první pohled to vypadá jako hostý a extrémně chaotický provoz. Ale když si uvědomíme, že je vše v malých rychlostech 40-50 km není to takové drama, na vše je dost času. Řídit bych ale tedy nechtěl. Ne že by to nešlo, ale bylo by to hodně náročné.
Po příjezdu do Dambuli jsme šli na jeskyně, což má být jeden z divů Srí Lanky. Je to modlitební místo, kde je jedna z největších soch Buddhy, tentokráte ležícího. Platili jsme dost vysoký vstup 1500rp. Foukal dost silný vítr, takže ani nebylo velké vedro. Dambola je hezká, ale ze by to bylo něco z čeho bych byl odvázaný a sedl si na zadek, to se řici nedá. Cestou zpět se Lenka nechala zlákat od prodejců a koupila si řetízek za 1000rp, což se ukázalo jako chyba, protože za několik minut usmlouvala dva za 500
Výhledy z Dambuly
Poté jsme se zastavili na obědě. Dali si rice and curry. Bylo to lehce pálivé. Pro Davídka udělali rýži s ogrilovaným masem bez koření.
Pak už jsme přijeli kousek od Sigiriye, kde se ubytovali v pěkném guest house. Lenka usmlouvala cenu z 50 na 40 USD. Líbí se mi a přijde fajn, že vyjednávání bylo docela ostré, ale když jsme si řekli OK, všichni byly v pohodě. Říkal jsem si jaký je to rozdíl od Čech, kde by majitel penzionu byl ještě dvě hodiny zpruzený.
Bylo šest hodin a my se chtěli projít. To nám však místní rozmluvili, protože údajně všude je dost slonů a je nebezpečné chodit jen tak pěšky. Tak jsme zůstaly v guest houseu, dali si pivo, hráli si s míčem a odpočívali. V cca 9 hodin jsme šli spát.
Den to byl dnes moc hezký. Dambula byla fajn a Sigiriya se nám již na první pohled velmi líbí.
DEN 3 Sigiriya
Ráno si hlavně Lenka s Davídkem přispali. Také na snídani jsme šli až těsně před desátou hodinou. Ke snídani jsme dostali výborné nudle.
Pak jsme poměrně dlouho řešili co budeme dělat. Ramees říkal, že na safari je moc pozdě. A tak on i manager guest housu přinesli letáčky a probírali jsme možnosti. Nakonec jsme vyrazili na tzv. village tour. Za 20 US na člověka nás nejprve vezli na povozu, který táhnul bůvol. Jelo se tak asi dvacet minut, s tím že v půlce cesty se sjelo z asfaltky a pokračovalo přírodou, která byla hezčí a hezčí. Nakonec jsme přijeli ke krásnému jezírku. Bylo dost plné leknínů a lotosu. Po jezeře nás svezli loďkou a na druhém břehu nás vysadili v jakémsi skanzenu, jak vypadala vesnice před padesáti lety. Provedli nás, ukázali co a jak. Nejzajímavější bylo drcení rýže, resp. vylupování a pak když ním z ní dělali rýžovo kokosovou placku s kokosovym chatny. Nakonec nám tuk-tukem odvezli k autu. Dohromady to bylo zhruba dvě hodiny a byl to cely pěkný skanzen a turistická show. Ale myslím, ze to stalo za to. Nám i Davidkovi se to líbilo.
Pak jsme se nechali odvést kousek ke skále Sigiria. Po zaplacení vstupné (každý rok je prý vyšší a vyšší – my platili 30 USD. na člověka) šli na prohlídku. Nejprve se procházelo hezkýma, i když ne úžasnými zahradami a pak se začalo stoupat na skálu, kde je samotné historické sídlo Sigiria. Bylo dost vedro, tak vystup byl docela náročný. Nejvíce energie měl překvapivě Davídek.
V jedné části výstupu byla obrovská vosí hnízda a k nim odkazující cedule. Bylo tam vtipné upozornění, že pokud vás bodne jedna vosa, nemáte křičet ať nepřilákáte další. Naštěstí se nám nic nestalo a když jsme vyšli nahoru, zjistili jsme, že náročný výstup stál za to. Bylo již okolo páté hodiny, slunce již nepařilo a my si užívali silnou atmosféru místa. Kochali jsme se nádhernými výhledy do krajiny i tím, jakou stavbu dokázali takto postavit. Byl jsme na vrcholu přes hodinu.
Když jsme šli dolů, následovali jsme skupinu místních, kteří šli nějakou nefrekventovanou cestou. Díky tomu jsme došli k nějakému vedlejšímu východu. Bylo tam několik stánků pro turisty a Davídek si koupil dřevený tuk-tuk.
Okolí Sigirie je skutečně krásné. V okolí divočina se slony, pralesy.
Pak jsme šli již jen na nákup a mysleli, že den tím končí. Ale pak jsme uviděli slona, který sloužil k povození turistů. Na motivaci slona pak měli takovou kovovou halapartnu. Lenka chtěla nechat Davidka svést, ale ten se bal, stejně jako Lenka, když si měla na slona sáhnout. Přecejen jak je obrovský, budí respekt. Takže z povození nakonec nic nebylo.
Pak jsme nasedli na tuk-tuk a myslili, ze den již fakt už konči. Cestou jsme se ale bavili o tom jak bylo drahé pivo v guest house a zeptali si řidiče, kde se dá koupit. Odvezl nás asi kilometr do obchodu, který byl zamřížovaný jako banka. Ale byl to alcohol shop a pivo tam měli.
Když jsme konečně dojeli do guest housu, zjistili jsme, že den fakt nekončí. Protože majitel tam měl na víkend 10ti letou dceru, se kterou si pak s Davídkem začali hrát. Hráli s balonem, na honěnou, ale také s tablety. Ano, oba měli tablety tak to byla sranda se na ně koukat. Davídek ji ukazoval jeho nejoblíbenější hru The Pou, kterou si ona hned také nainstalovala. Hráli si tak spolu až do půl desáté. Pak už jsme šli skutečně všichni spát.
Dnešní den se skutečně vyvedl. Sigiria je moc hezká. A to jak samotná památka, tak i zdejší vesnice má moc hezkou atmosféru.
DEN 4 Polonnaruwa
Ráno jsme v klidu vstali, nasnídali se a vyrazili směr Polonnauwera, kde jsou významné historické památky. Už večer jsme se s rodinkou domluvili, že se rozdělíme. Lenku vykopávky nezajímají, Davídka už vůbec ne. A tak jim Ramees zařídil možnost koupat se v jednom luxusním hotelovém bazénu (stálo to 750 Rp). Já pak vyrazil na vykopávky a památky. Byly hezké, ale také bylo hezké vedro, takže si to jeden ani neužil. Věřím, že v podvečer by měli silnější atmosféru než za pražícího slunce.
Protože byla sobota, všude bylo hodně školních výletů, všichni oblečeni do bílého stejnokroje. Byla sranda je pozorovat.
Na vykopávkách jsem byl zhruba tři a půl hodiny.
Pak jsme vyzvedli Lenku s Davidkem a vyrazili na delší přejezd do Kandy.
Cestou jsem narazili na místní Pugu (slavnostní náboženský obřad), kde jsme se na chvíli zastavili a nasáli atmosféru místních lidí.
Cestou jsme dále navštívili Space garden s Yauverskou medicinou. Je to taková malá botanická zahrada a prodejna kosmetiky v jednom. Chlapík, který nás prováděl byl dobrý, ale hrozně rychlý salesák. V prodejně jsme si do košíku dali vše co se nám líbilo. Ale kyž jsme zjistili, že to stojí 800 USD, tak jsme téměř vše zase vyndali a spokojili se s nákupem “jen” za 100 USD
Cestou jsme ještě zastavili u hezkého hinduistického chrámu a šli na důkladnou prohlídku. Prohlídka byla neplánovaná, takže žádní turisté a bylo to v nějaké místní vesnici.
Při prohlídce již byla tma a to nás čekala ještě hodina do Kandy.
Tam jsme dojeli dost pozdě a hned po ubytování šli spát.
Dnešní den byl hodně o času stráveném v autě. Přejezdy na Srí Lance jsou pomalé. Sice je kvalitní silnice, ale všichni jednou max 50 km, takže 170 km je půl denní štreka.
Polonnawura byla hezká, ale kdybych věděl kolik díky této zajížďce strávíme času v auto, vypustil bych ji z programu a jel rovnou do Kandy.
