Cammino di san Benedetto 3. díl

Den 10  Subiaco – Trevi

Ráno jsem chtěl jít do velkého kláštera santa Scholastica. Ale je přístupný jen s prohlídkou a průvodcem v italštině. Navíc nějak odrazovali opati, kteří tam všude v těch svých černých hábitech hodili, jako by levitovali.

Tak jsem vyrazil na cestu. Vedla hlubokým údolím říčky. Vlastně po celou dnešní etapu se stále stoupalo do mírného kopce. Trasa byla vlastně moc hezká, ale pro mě svým způsobem monotónní. Před Trevi jsem si chtěl dát pivo. Paní majitelka z restaurace zrovna odjížděla. Ale bez řečí se vrátila kuli jednomu pivu za 3 eura. Celou dobu byla veselá, prozpěvovala si a ještě mi dala preclík zdarma.

Pak jsem se vyšplhal závěrečném stoupáním do Trevi del Lazio. Jako většina městeček bylo totiž na kopci. Ubytování jsem měl v hezkém starém domě, dle slečna majitelka úžasně spojovala staré s moderním dekorem.

Pak slušně zabouřilo. Byl jsem rád, že nejsem na cestě. Po bouřce jsem šel ven podívat se na hrad, který je ve středu obce. Pustili mě na věž, i když se hnala druhá vlna bouřek. Trochu adrenalin, za úchvatný výhled z věže to stálo.

Celé  Trevi se mi moc líbilo. Hezký atmosféra, božské výhledy na kopce okolo. Jen když v včera v neděli byli zavřené obchody, tak dnes v pondělí jsou zavřené restaurace. A já přitom celý den, kromě sušenek nic nejedl. Tak jsem šel do jediné otevřené restaurace. Byla jen 1 km od centra, ale zpět to bylo snad dobrých 150 metrů převýšení, že jsem měl pocit, že jsem cestou strávil doslova božské špagety Carbonára, které jsem si dal.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/nosucamanu

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/casa-del-pellegrino-a-casa-di-lu/ Ubytování v historickém domě v centru. Jednoduše skvělé. Navíc Luisa byla velmi ochotná a milá.

Praktické: Po cestě není možnost občerstvení, ani si nabrat vodu.

Den 11 Trevi – Colerpado

Ráno byl den jak malovaný. Krásně svítilo sluníčko, městečko Trevi si žilo svou poklidnou atmosférou. Znovu jsem obdivoval výhledy na hory. Stejné, a přesto úplně jiné než včera. Po nákupu svačiny, ranním croissantu a kávě jsem byl již v 9 hod na cestě.

Výšlap na Arco di Trevi rychle uběhl. U samotného Arco byl školní výlet. A protože to bylo po delším stoupání, já si potřeboval odpočinout a sednul jsem si. Děti za mnou začaly postupně běhat a lámanou angličtinou se ptali na různé věci. Od učitelů jsem dostal víno a ravioly, co uvařili v kotlíku. Ty byly v silném vývaru podávané trochu jako polévka, jen posypané parmezánem. Nevím, jestli byl vývar jen z těstovin, ale jídlo to bylo úžasné. Vlastně zpětně jedno z nejlepších za celou pouť.
Já jim na oplátku vykládal o pouti, ukazoval kredenciál. Společné chvíli, resp. tedy více než dvě hodiny s tímto školním výletem velmi rychle uběhly. Bylo to celkově moc příjemné osvěžení tohoto dne.

Pak cesta pokračovala přes nádherné, úžasně rozkvetlé louky. V Guardino jsem si dal výborný oběd – jehněčí medailonky.

Před Lico del Lazio se hnala bouřka. Já šel zrovna přes kopec. Ale naštěstí jsme se dokázali s bouřkou nějak vyhnout. Až ve Vico přišel déšť. Ale to jsem už byl schovaný v kavárně a pozoroval místní karbaníky , jak hrají karty. Po deště jsem došel již jen kousek do Collepardo. Po bouřce se vyčistil vzduch a byly opět krásné výhledy, tentokráte hodně do dálky.

Samotné Collerpado je moc hezká vesnička nad údolím plném zeleně.

Za dnešek tak krátké povídání, a přitom tak krásný a naplněný den. Zvláštní.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/fegodezolu

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/la-corte-divi/ Velmi hezký historický dům. Naprosto božská zahrada, která mi svou atmosférou připomínala zenovou zahradu. Ivana, hostitelka, je velmi ochotná. Vyprala mi zadarmo špinavé oblečení a „postarala se“ aby do rána uschlo.

Praktické: Nejhezčí etapa. Výborná restaurace se skvělými jehněčími kotletkami. Zastavte se ve Vico del Lazio a vychutnejte si atmosféru, kdy starousedlíci mastí v baru karty.

Den 12 Collerpado – Casamari

Ráno se jde krásnou divokou přírodou. Cesta vede k benediktýnskému klášteru Certosa di Trisulty. Je to jeden z těch velkých, ale je schovaný na nádherném místě v přírodě. Opět se mi potvrzuje, že když stavěli ranní křesťané své kláštery, vybírali se silná místa v přírodě.
Poblíž je Cappela Madonna delle Casa. Podle fotek nádherné místo. Ja tam bohužel nešel. I tak je dnešní etapa dlouhá a namáhavá. Zpětně bych tam šel a vynechal úsek v Civity, kde se jde na kopec, jehož jediným cílem je vyhnout se silnici, po které však nic nejezdí. Zbývajících 20 km dnešní trasy bylo z kopce. Ale krajina byla tak nějak nudná a monotónní.

Vzrušením nastalo, když mě trasa vedla kilometr mimo asfaltky do takové rokle. V ten okamžik se přihnala bouřka. Naštěstí šla jen okrajem. Kdyby se prohnala v plné síle, bylo by to v rokli asi pěkně nebezpečné.

Dnešní trasa nevedla přes žádné bary, restaurace, v přírodě nebylo moc kde si sednout. Tak jsem šel celou trasu od kláštera Certousa di Trisulty bez zastávky. Byl jsem z toho dost unavený.

Dnes spím v Casamari v klášteře. Je moc hezký, ale vedle poměrně rušné silnice. Sešel jsem totiž z hor. Tak je všude hned hodně aut, hluku, špíny. Jsem z toho smutný

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/nujudecohu

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/abbazia-di-casamari-foresteria/ Ubytování v klášteře.

Praktické: Po cestě jsem nenarazil na žádnou restauraci ani obchod.

Den 13 Casamri – Arpino

Ráno jsem vyšel z Casamari. Cesta vedla přes pole a louky. Ráz krajiny se oproti předchozím dnům změnil. Je daleko jižnější, vyprahlejší. A přesto má něco do sebe.

Začátek cesty vede kousek od dálnice. Ale nijak mi to nevadí – dálnice totiž nehlučí.
Z nějakého neznámého důvodu si cestu, i podle té dálnice, užívám. Je to protože se blíží pouť ke konci? Těžko říct.

Postupně jsem došel do Isola del Liri. Po Rieti druhé město na trase pouti. Zajímavostí tohoto města vodopád v centru.

V centru jsem si sedl na oběd – na pizzu. Vylekali mě vysoké ceny okolo 15 euro. Ale zeptal jsem se, proč je to tak drahé a vysvětlili mi, že to je porce pro dva a že mi mohou udělat poloviční. Dal jsem si s ančovičkami. A byla dokonalá. Dokonalost mi přijde, že je v dobrém těstě a omáčce. Po jídle jsem přemýšlel, co jsou prvky dokonalosti. Mám zafixováno, že dokonalost znamená, že vše musí být dokonalé. Ale nestačí k dokonalosti jen jedna nebo dvě ingredience jako u té pizzy?

Pak již jen cesta Arpina. Ta je jen 6 km, ale je hodně do kopce. Navíc bylo hodně velké teplo. Přitom mě ta cesta do Arpina ukrutně bavila. Kopec akorát, občas stín, občas zafoukali. Výhledy také byly, takže bylo na co koukat. Pak se začali honit okolo bouřky, já trochu zrychlil a za chvíli byl v ubytování. Po sprše a odpočinu jsem šel ještě do kopce na antické ruiny.  Opět se všude okolo začaly honit bouřky. Ruiny na kopci. Byl to adrenalin. Ale místo bylo krásné, bez turistů, nebylo vedro a žádná z bouřek se nepřibližovala tak, aby byla nebezpečná. Nakonec ze všech bouřek v okolí jsme zmokl použe při krátké 5ti minutové přeháňkce.

Sešel jsem do Arpina. Již se budu opakovat po několikáté, když napíšu „moc hezké městečko“. Ale za prvé to vystihuje podstatu a za druhé za tím „moc hezké městečko“ se vždy skrývá trochu jiný genius loci, který nelze popsat slovy. Přesto se pokusím. V Arpinu byla moc hezká novější i historická část. Z historické byl moc krásný výhled do kraje a za odcházejícími bouřkami. Na chvíli jsem si sedl a vnímal sentiment, že pouť se krátí a pomalu končí.

Pak již jen krátký výšlap zpět do ubytování a večere.

V restauraci bylo plno. Nosili obrovské porce. Přitom nebyl žádný jídelní lístek. Dal jsem si Aglio oglio e pepperoni. Ty byly na mé speciální přání. Jsou to mé oblíbené těstoviny, a přitom jsem je nikde neviděl v nabídce. Na tomto druh špaget se prý pozná kvalita surovin. Jak jsou jednoduché, musí být vše kvalitní (platí to asi i v životě). Byly moc dobré. A jako druhá chod jsem si dal králíka. Jak nebyl jídelní lístek byl jsem trochu nervózní, kolik za to skvělé jídlo zaplatím. Ale uklidnil jsem se, že i kdyby to mělo být hodně drahé budu mít na zaplacení. Nakonec cena byla velmi příznivá. A když jsem si číšníka ptal, jestli mi ráno dají razítko do kredencialu, dali mi ještě slevu.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/heponuzaha

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/albergo-il-ciclope/ Perfektní místo. Ubytování by svědčilo trochu více pozornosti v detailech. Zato však skvělá a levná večeře.

Praktické: Moje nejlepší pizza v Itálii Pizza Restaurante Miro

Den 14 Arpino – Roccaseca

Krajina se definitivně mění. Ubývá lesů a je čím dál sušší. Prvních 5 km dnešní etapy je do kopce a já si silně uvědomuji blížící se konec poutě. Mám snem je pouť v Japonsku a 88 templech of Shikoku. To je 1000 km. Ze začátku této poutě, možná prvních 100 km jsem si nedovedl představit, že bych ušel tak dlouhou pouť v Japonsku. Ale teď by mě naopak lákala představa dojít do Cassina a tam hodit batoh znovu na záda a pokračovat.

Chvíli se mi zdálo, že vidím v dálce turisty s batohem. Že by první poutníci po téměř 300 km? Nebo jen přelud? Zrychlím, abych to zjistil. Ale když po hodině cesty nikoho nedoženu, říkám si, že přání bylo otcem myšlenky. Ale za další půl hodiny je skutečně potkám. Má první poutníci na trase. Je to Tomasz a Anna z Polska. Chodí na různé poutě již 15 let. Třeba do Compostely šli 7 krát. Díky příjemnému rozhovoru rychle utekl dlouhý a nepříjemný sestup z hor. Na 5km přes 600 výškových metrů. Tomasz říká, že toto je jejich nejvíce kopcovitá a nejnáročnější pouť. Sestupujeme směrem na jih. Krajina má již klasický středomořský charakter a je kompletně jiná než před pár dny.

V Roccaseca jsem ubytování se spolupoutníky na stejném místě a domlouváme se na společné večeři.

Je jen po 15 hod, tak se jedu projít do města. Dávám si pivo a pak Gellato. Po tomto odpočinku jdu na Eremo della Santa Spirito. Poustevna, kde před staletími žilo několik asketických mnichů. Podmínky běli velmi náročné a skromné. Když vidím, jak sbírali vodu ze skal pomocí drážek do nádrže, musel to být těžký život. Ale opět je to krásné silové místo v přírodě. Je až neuvěřitelné, jak si tyto mniši v raných dobách křesťanství vybírali tato místa. A jak byli spojeni s přírodou.

Večer jsme šli na společné jídlo do místní pizzerie. Měli 5 druhů pizzy. Ne příchutí, ale druhů. Podle jednotlivých oblastí se dělá různá pizza – někde je těsto tenounké, téměř bez okrajů, jindy nadýchané. Tady se to dalo vyzkoušet vše v jedné restauraci.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/hemejedudo

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/bb-il-feudo/ Ubytování u Thomasa. Je to velký byt v „činžáku“. Prostorný, velmi dobře vybavené.

Praktické: Doporučuji dostatek času na antické památky nad Arpinem. Moc se mi líbila večerní procházka na Eremo dello Santo Spirito.

Den 15 – Roccaseca – Cassino

Poslední den poutě je zde. Dnes budu na Monte Cassino. Po 300 km a dvou týdnech. Je to dávno, co jsem vyrazil z Norcie a přesto to rychle uteklo.

Posnídáme s polskými příteli a už poslední ráno poutě vyrážím. Jdu sám. Chci jít sám. Ať už protože jdu rychleji, tak protože chci být sám.  Tak jako skoro po celou pouť.

Ze začátku se jde z kopce a po rovině. Štípání ranního chladu postupně vystřídá vedro tohoto dne. A na mně jdou chmury z konce poutě. Nechce se mi končit. I když konec je neodvratný. Měl to takto i Benedikt na konci jeho života?

Pak se cesta ještě jednou zlomí a jde se do kopce. Srdce buší, dech se zrychluje, pot proudí a otvírají se výhledy. Ne, ještě není konec. Zase se mi jde lépe do kopce. Co to o mě říká? Nevím.

V Piedimonte San Germano si dávám kávu a můj oblíbený ice tea San Beneddeto verde/citrus. A pak závěrečné stoupání. Táhlé, prudké, intenzivní. Za každou zatáčkou očekávám Monte Cassino a závěr cesty. A pak ho uvidím. A zjistím, že je to ještě 3 km cesty a docela náročné. Ještě není konec. Ale ten se blíží. A najednou procházím branou. Jsem tu. Monte Cassino. V hlavě klid. Žádný stres. Tady a Teď. Fotím se, procházím areál. Kupuji suvenýry. Dostávám potvrzení o absolvování poutě.

Všímám si že jsem na kredenciálu neměl celou dobu vyplněné své jméno. Šel jsem pouť anonymně. Teď chci být já – Ondra Karban. Teď mi v hlavě rezonuje Benedikt v poustevně, kdy zjistil, že cílem není jen být s Bohem, ale pomáhat lidem, přírodě a světu. Proto bylo jeho krédo „modli se a pracuj“.

Odcházím z areálu. Před odchodem děkuj za pouť a za dary co jsem na ni dostal. A modlím se za duši paní, co jsem našel v horách. Procházím branou. Pouť končí. Děkuji.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/puvodohego

Praktické: Nezapomeňte jít do informací u vstup a požádat o vydání potvrzení o absolvování poutě. Pokud si chcete koupit nějaké drobnosti s logem poutě (ten symbol začnete mít rádi) v obchodě se suvenýry na Monte Cassino mají dobrý výběr.
Z Cassina jezdí vlak do Říma nebo Neapole odkud lze letět zpět do Čech.