Cammino di san Benedetto 1. díl

Den 0 Řím

Cesta začala samozřejmě na letišti. Let byl OK. V Římě na letišti mi snad o 3 metry odjel vlak do centra. Kdybych to stihnul, v Římě by mi navazoval vlak do Spoleta. Takto jsem musel v Římě na nádraží čekat hodinu a půl. Nádraží je velké, plné lidí i těsně před polednem a hlavně velmi hlučné. Jen jsem se tam bezcílně a bezprizorně procházel.

Když jsem nakonec přece jen dojel do Spoleta měl jsem 2,5 hodiny než pojede autobus do Norcie. A rozhodně nelituji. Spoleto je moc hezké městečko s hradem na kopci. Jen tak jsme se procházel po historickém centru a dal si tradiční italské Gelato. Pak jsem udělal nákup a šel do místa, kde měl jet autobus. Nebylo to nějak značené, nikdo neuměl anglicky. Ale pochopil jsem, že jsem skutečně v místě, kde pojede autobus. Jen jsem nechápal, co se mi snažili lidé v Italštině vysvětlit. Tedy pochopil jsem to, až když přijel autobus. Lístek na bus se totiž nekupuje u řidiče, ale v trafice. Trafika byla jen 10 metrů od zastávky. Rychle jsem tam běžel a koupil jej. Trvalo to snad 5 minut. K mém překvapení, autobus na mě čekal. Tedy nabral 5 minut zpoždění. Přitom, když jsem konečně do autobusu nastoupil, řidič se usmíval a cestující dávali palec nahoru, že jsem to zvládnul. Drobnost, ale potěší.

Dojeli jsme do Norcie. Ta je rodištěm sv. Benedikta. Samotná Norcia byla dost poničena při zemětřesení v roce 2016. Do dnes je to místy vidět. Nejenom na hlavním náměstí, kde se opravují dva historické kostely, ale i na některých domech, které jsou podepřeny nebo provizorně opraveny cihlami.
Přesto je Norcia malé a příjemné městečko. Jak jsem měl zjistit později, bylo to jedno z mála měst, které nebylo na kopci.

Praktické pro poutníky

Ubytování: https://norciaospitalita.it/ Doporučuji.

Praktické: Do Norcie se nejlépe dostanete vlakem z Říma do Spoleto a pak autobusem.

Den 1 Norcia – Cascia

Norcia je vyhlášená kvalitními salámy. Ráno jsem si takto nakoupil různé druhy salámů. Od každého pár koleček, ale vícero druhů. Jsou výborné, velmi aromatické. Zastavil jsem se před branou z města a symbolicky s průchodem zahájil svou pouť. Hned po 5ti metrech jsem si za branou všiml pekařství. A mé kroky vedly právě tam. Trochu jsem měl pochybnosti, že hned mé první kroky vedou do obchodu. Ale zpětně to bylo nejlepší pekařství za celou pouť.

Pak už jsem skutečně vyrazil na první etapu poutě. Cesta z počátku vedla údolím a mírně stoupala. Pak ostřejší výstup a závěrečné klesání do městečka Cascia. Celkem 17 km uteklo velmi rychle. Překvapivě se mi šlo do kopce lépe než z kopce.

Cascia je známé po jedné slavné světici. Na jméno si nemohu vzpomenout. Mě totiž tento přistup se světci moc neříká. Respektive neříkal. Protože hned druhý den bylo jméno světice velmi důležité. Ale to je až zítra.

Cascia je turistické městečko hodně na kopci. Až tak, že místo schodů mají na některých místech eskalátory. Ty vedou k hlavnímu chrámu zasvěcenému oné světici. A je to také důvod, proč je Cascie turistické městečko.

Takto navečer, a navíc po dešti vládla všude příjemná a poklidná atmosféra. Na chvíli jsme si sedl do restaurace a dal si pití. Dostal jsem k němu hned 4 misky slaných mňamek. Opět drobnost a opět potěší.

Toho dne byly téměř všechny hotely v Norcii obsazeny, prý kuli slavnostem. Byl jsem tak ubytovaný v tom největším hotelu, snad 400 pokojů. Pro poutníky však v hotelu nabízeli slevu, našli pro mě volný pokoj (i když oficiálně byl hotel plný) a nabízeli i slevu na večeři. Tu jsem využil. Hotelová restaurace byla také velká, plná a hlučná. Chvíli jsem si říkal, co v tak velkém a luxusním hotelu jako poutník dělám. Ale pak jsem si uvědomil, že jsem ubytování také mít nemusel a cítil jsem vděčnost.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/kedelufeto

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/hotel-delle-rose/ Doslova obrovský hotel. Ale všichni byli velmi ochotní. Polopenze stála za to.

Praktické: Na další den doporučuji nakoupit si zásoby i na večeři. V Monteleone di Spoleto nebylo možné si v neděli večer nic koupit k jídlo. Žádný otevřený obchod, ani restaurace.

Den 2 Cascia – Monteleone di Spoleto

Ráno trochu pršelo. Ale cesta do Rocaporena vedla v krásné krajině. Trochu připomínala levády na Madeiře a tak o v drobném dešti měla snový nádech. V Rocaporena bylo neskutečné množství lidí. Zájezdy, autobusy, auta, doslova davy.

Sedl jsem si na chvíli do kavárny a díky tomu si všiml plakátu, který zval na slavnost Santa Rita di Casia, který se konal právě dnes. Proto ty davy. Festival byl úžasný. Lidé si kupovali růže a nosili je na vysokou skálu nad vesnicí, kam si Rita chodila modlit a kde je nyní malá kaplička. Vede k ní křížová cesta. Skupiny věřících se zastavovali u jednotlivých zastavení, někdo předříkal modlitby a ostatní je opakovali. Někteří lidé chodili, i v drobném dešti, nahoru bosí.

Nahoře je malá kaplička s kamenem, kde má být vidět otisk rukou a nohou, jak se sv. Rita modlila. A především je to krásné, nádherné a úžasní místo. Vůbec se nedivím, že se chodila modlit právě sem.
Stejně jako bylo silné místo, byl stejně silný festival.

Zajímavé je, jak s odstupem jednoho dvou dnů, kdy píšu tento zápisník jsou důležité různé věci. Protože druhá důležitá věc, byly sušenky, které jsem si v Rocaperona koupil, kdy jsem měl vyrazit dále na cestu. Sušenky měly citronovou příchuť, byli ručně dělané a neskutečně dobré. Někdo, kdo je dělal je musel dělat s láskou. A jestli je projevuje bůh ve slavnostech, jako byl ten v Rocaporena, věřím, že stejně se projevuje i v dobře a poctivě udělané každodenní práci (ne nadarmo mi při psaní povídání o sušenkách přišel na mysl citát „není nad spiritualitu dobře vytřené podlahy“; snad rozumíte co tím myslím).

Cesta do Monteleone byla z větší části dupárna. Lesem, bez výhledů, hodně bahna. Až těsně před Monteleone se vyčasilo. Krajina se otevřela a začali být krásné výhledy na vysoké kopce na horizontu (kam zítra povedou mé kroky).

Samotné Menteleone di Spoleto je ospalá středověká díra. Kdyby tam nebyly místy zaparkovaná auta a pouliční lampy, věřil bych, že jsem ve středověku.  Po ubytování jsem si sedl na hlavní ulici a dal si pivo. Za hodinu projelo jedno auta a majitel baru, ve kterém kromě mě nikdo nebyl, se šel podívat kdo to jede.
Když jsem u toho baru, provozuje jej bratr člověka, u které ho jsem byl ubytovaný. A bratr byl velmi nepříjemný, vzteklý člověk. Neuměl ani slovo anglicky, ale místo toho, aby se mi snažil třeba ukázat co má na mysli, jen se vztekal, že mu nerozumím. Popravdě tento člověk mi nějak zkazil večerní náladu. Bez toho bych Monteleone možná neoznačoval jako ospalou středověkou díru.

Zítra mě má čekat pouze 13 km dlouhá velmi lehká etapa. Intuitivně mě to vede k tomu spojit dvě etapy dohromady. Buď projdu obě etapy celé (sice jen 26 km, ale druhá etapa vede téměř do 2000 metrů s velkým převýšením) nebo projdu jen část druhé a přespím v horách.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/bomomoguro

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/leone-dellappennino/ Ubytování fajn. Jen jsem měl nějak pocit, že se na mě za každou cenu snaží vydělat co nejvíce peněz.

Praktické: Co mi na celé pouti chybělo byly lavičky na hezkých místech – zde je jedna z mála. Užijte si ji😊

Den 3 Hory

Ráno to tragické snídani u dědka ze včerejšího baru jsem si v bistru u silnice dal tradiční italskou snídani – kafe a croissant. Zlepšilo mi to náladu po té tragické snídani, a navíc jsem si již připadal jako ostřílený mazák na cestě.

V Leonessa, kde měla končit ta první etapa jsem byl již v 11 hodin. Cesta byla super. Po ránu se všude povalovala mlha a později se otevřeli výhledy na obrovské kopce, tak jsem měl ještě dnes vystoupat. Budily respekt.

V Leonese jsem si dal naprosto úžasné oběd v této restauraci. Následně udělal větší nákup (kdybych zůstal přes noc v horách a okolo 14 hod vyrazil do hor. Začátek byl ukrutný – sice jen 5 km, ale za tu dob se nastoupá téměř 1000 výškových metrů. Navíc jsem nešel trasou podle Camina, ale z nějakého důvodu mě to táhlo jít jinou trasou, i když náročnější.
Nahoře v 1800 metrech foukal dost silný vítr, bylo jen pár stupňů nad nulou. Takže pěkná zima. Měl jsem na sobě všechno oblečení, co jsem měl s sebou a bylo mi tak akorát.
Ale krajina byla krásná a já si cestu užíval. Když jsem začal klesat k Refugio (česky útulna), kde bych se měl rozhodnout, jestli přespím v horách jsem uviděl ležet na zemi nějakého člověka!

Byla to starší pani. Vůbec nekomunikovala. Měla otevřené oči i se na mě dívala, ale neřekla ani slovo. Nechtěla vodu, ani sušinky, co jsem ji nabízel. Jen se na ně podívala a odstrčila je. Navíc to bylo v místě, kde nebyl signál, a tak nešlo zavolat pomoc. Běžel jsem 2 kilometry velmi těžkým terénem, než jsem se dostal na místo, kde byla aspoň jedna čárka na mobilu. Zavolal jsem 112. Neuměli anglicky a přepojili mě na tlumočníka. Tlumočil lidem na lince 112. Tak to byla velmi složité komunikace. Navíc když jsem byl nervózní, protože šlo o život. Alespoň, že mě napadlo vzít GPS souřadnice, kde paní ležela. Asi po 15ti minutovém rozhovoru mi řekli, ať se vrátím k paní, že posílají hasiče a policii.

Když jsem se vrátil k paní, byla v bezvědomí. Přikryl jsem ji alespoň hliníkovou folií, protože začínalo pršet a zesílil vítr. Po dlouhých minutách, do dnes nevím, jestli to bylo 10 nebo 60 minut jsem uslyšel hlasy. Byli to policie a hasiči. Byl jsem rád, že nás našli.
Popravdě ale jejich zásah nebyl moc profesionální. Žádná nosítka nebo fixace hlavy. Neuměli anglicky. Pochopil jsem, že hledají místo, kde má přistát vrtulník. Vzali ji za nohy a v podpaždí a začali ji táhnout do prudkého kopce, kde měl asi přistát vrtulník.
Mě nevěnovali pozornost. A protože již byla téměř tma, foukalo a pršelo, vyrazil jsem potřetí na onu těžkou trasu a šel do Refugio. Byla zima, tma, pršelo. Ale mě hřál pocit, že jsem pomohl zachránit lidský život.

Refugio bylo něco jako útulna v Krkonoších. Veřejně přístupná, tedy trochu špinavá. Ale byl tam stůl ze starých dveří a já si na něm rozdělal spacák. Spal jsem překvapivě dobře. V noci hodně pršelo a foukalo. Byl to náročný den. Jak fyzicky, tak psychicky.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/batezoneme

Ubytování: https://mapy.cz/s/hovubezazo Spaní v refugio – volně přístupná útulna. Tedy nelze čekat čistotu jak v hotelu. Je to krásné místo v horách. Doporučuji pro lidi, kteří mají s tímto zkušenosti.

Praktické: Doporučuji restauraci Trattoria del Peppino. Výborné a přitom levné jídlo.

Dojdete na nejvyšší bod celé poutě. Krajina má zde již horský charakter. Proto určitě doporučuji nepodcenit oblečení a dostatek vody k pití.

Den 4 Sestup z hor

Začal jsem scházet z hor. Byla nádherná panoramata. Volně pasoucí se koně, s hříbaty, krajina po dešti, atmosféra hor po ránu.

Došel jsem Sacro speco sv. Františka. To bylo mimořádně silné, nádherné místo. Prý odtud sv. Fratnišek vyrážel kázat. Stejně jako u sv. Rity chápu, proč si vybral toto místo. Ještě jednou zopakuji, že je nádherné. Jen jsem tam seděl a rozjímal. Pomodlil jsem se za paní, co jsem včera našel.

Postupně jsem sešel do Pogio Bustone. Moc příjemné městečko. Jak jinak než v kopci. V kavárně jsem si dal sendvič a kávu. A přitom se dozvěděl, že paní že včera v nemocnici zemřela. Bylo jí 85 let a zabloudila od cesty, která vedla k Sacro speco, kde jsem se za ní modlil.

Byl jsem z toho celý špatný. Věděl jsem, že jsem udělal vše, co jsem mohl. Ale i tak…
Ač cesta do Rieti byla hezká, moc jsem ji nevnímal. Hlavou se mi honili včerejší události, jejich význam a poselství. Proč mě intuice vedla k tomu, spojit trasy – zde to mohla být logická volba. Ale proč i jinou náročnější trasou? Kdybych šel tou oficiální, paní bych nenašel. Proč jsem ji měl najít, aby pak zemřela? Věděl jsem, že to má nějaký význam, jen jsem ještě nevěděl jaký.

Před Rieti začalo pršet. Dost jsem promokl. Na předměstí nebyly řádné chodníky. Lilo, spousta aut, špatná cesta. Má nálada byla velmi špatná. Navíc ubytování vypadalo divně. Vedle z pokoje jsem slyšel chrchlat nějakého strace.

Osprchoval jsem se, a šel se někam najíst. V bistru jsem si dal dva kusy pizzy. Byla vynikající. Je zajímavé, jak taková věc, jako jsou dva kousky kvalitní pizzy dokáží zlepšit náladu.

Večer jsem seděl ve společenské místnosti. A z chrchlajícího starce  se vyklubala skupinka moc fajn seniorů, kteří byli také na Caminnu.

Praktické pro poutníky

Trasa: https://mapy.cz/s/henateruba

Ubytování: https://www.camminodibenedetto.it/accoglienze/bb-e-appartamenti-la-terrazza-fiorita/ Super ubytování. Rita je energická velmi ochotná starší paní. Píše knihy, provází po Rieti včetně katakomb. Taková herdek baba – míněno v pozitivním.

Praktické: Určitě se zastavte v tomto Sacro Speco. Trochu z oficiální trasy. Je zasvěcené sv. Františkovi, který zde nějakou dobu pobýval. Krásné místo v krásné přírodě. Já tam byl po ránu, kdy mělo neskutečnou atmosféru.

V Rieti doporučuji tuto pizzerii. Je to bistro, kde za 1,5 euro mají skvělou pizzu. Nejvíce mi chutnala ta, na které bylo čerství pršuto a rukola (tedy toto se nepeklo).