Po návštěvě Černobylu a jednom dni v Kyjevě jsem se nočním vlakem přesunuli na Zakarpatskou Ukrajinu. Kde jsme byli a co tam viděli? Narazili jsme na něco netradičního? Ano, třeba na to jak se vaří lidi nebo na nejneobvyklejší kemp na světě. Více v našem cestopisu ze Zakarpatské Ukrajiny.
Cestopis z podzimní Zakarpatské Ukrajiny
Den 1 – Zakarpatská Ukrajina – vesnice
Večer jsme nastoupili na vlak z Kyjeva. Jeli jsme první třídou, což znamená kupé pouze pro dva. V takto malém kupé jsou obě postele vedle sebe ne nad sebou jak v našich lůžkových vlacích. Kupé bylo velmi pohodlné, čisté a příjemné. Náš názor se změnil hned jak se vlak rozjel. Začali se ozývat neskutečně hlasité rány od podvozku, o kterých jsme si mysleli, že nám zabrání spát. Druhé rozčarování bylo na WC – k čistotě mělo poměrně daleko.
I přes příšerné zvuky od podvozku jsme se špunty do uší a práškem na spaní usnuly a ráno se vzbudili ve městě Volovec.
- Volovec je malé zapadlé městečko uprostřed hor. Není vůbec hezké, žádné centrum. Ale má svou atmosféru – atmosféru venkova. Město ožije zhruba třikrát za den, když na nádraží přijedou vlaky z Kyjeva.
- Ubytovali jsme se ve Faine Dache. Moc příjemném penzionu kousek za Volovcem. Je to tři kilometry z nádraží a zhruba kilometr od posledního domu. Cesta tam je špatná, pokud pojedete autem budete za něj trpět. Přesto Faina Dachu můžeme maximálně doporučit. Je v krásné přírodě Zakarpatské Ukrajiny, potkáte mnoho místních lidí. Majitelé jsou velmi příjemní a ochotní. Svačinky a čajík od nich byli úžasné.
- My přijeli do Volovce již v 7 ráno, tak jsme se nechali odvést terénním taxi za 100 UAH. Taxikář byl moc ochotný, zavezl nás do lékárny (zdarma) i vše tam vyřídil.
- Ten den jsme šli pěší okruh v okolí Volovce. Především vesnička Huklyvyi je moc hezká. Žádná silnice, spousta starých baráčků. Ochotní lidé. Je to tam úžasně malebné a romantické. Ale zima tam musí být krutá.
Den 2 – Zakarpatská Ukrajina – hory
Paní domácí nám domluvila odvoz do Pylypets, kde je lyžařské středisko, vodopády a lanovka, která jede až nahoru na polomi. Jeli jsme dodávkou s vícero lidmi, takže cena byla jen 70 UAH za oba.
Na lanovce nám řekli, že dnes nejede, protože mají poruchu na elektrice a kdy pojede nevědí. Šli jsme tedy k vodopádům. Jsou velikostí zhruba jako Mumlavské vodopády v Krkonoších. V okolí je poměrně dost stánků se suvenýry a šašlikem. Příroda je hezká, stojí za vidění, ale je to hodně turistické.
Pěšky jsme vyrazili od vodopádu zhruba směrem k lanovce. Příroda byla nádherná, tak jsme šli dále a dále a vůbec nám nevadilo, že jdeme do kopce a ani nevadilo, že začalo dost silně pršet.
Cestou jsme narazili na moc zajímavé místo. V údolí a v lese byli stany, které pak přecházeli v různé přístřešky a prazvláštní obydlí. Bylo to místo, kde bydlela roztroušena v lese hodně velká skupina lidí. Byla to jakási směs přírodních lidí, spirituálů, bezdomovců a smažek. Velmi těžko se to popisuje. Lidé byli přátelští, vše bylo bezpečně, ale současně zvláštní. Místo se nachází zhruba zde. Stojí za to jej rozhodně navštívit.
Naše cesta nás postupně zavedla až na horní stanici lanovky. To již vydatně pršelo, foukal silný vítr a vše bylo v mlze. Podle obrysů v mlze jsme našli stavení, které nás velmi překvapilo. Jednalo se o japonskou čajovnu. Měla opět silnou atmosféru, bydlela (ano bydlela) v ní komunita čtyřech lidí, kteří byli v něčem podobní přírodňákům v údolí. Říkali, že za ten den jsme jejich třetí návštěvníci. A jejich zázvorový čaj s limetkou a kurkumou byl úžasný.
Z dolní stanice lanovky, kam jsme sešli nás taxikáři odvezli zpět do Volovce. Chtěli 300 UAH a jako jediní taxikáři zde měli výraz pražských taxikářů.
Celý okruh dnešním dnem je zde.
Večer jsme se cestou na Dachu zastavili v místní putyce a popili s místními. Fajn lidé. A ta jejich vodka se skutečně nějak dobře pije.
DEN 3 – Zakarpatská Ukrajina – lázně Čán
Dnešní den jsme chtěli navštívit speciální lázně ve vesnici Lumshory – takzvané čány. Čán je obrovská železná nádoba plná vody, pod kterou se rozdělá oheň. Ve vodě se nejdříve vyvaří bylinky a listí (třeba bříza) a pak se vyvaříte vy😊
Voda je velice horká a princip je podobný sauně. Vždy cca 10 minut v horké lázni a pak se ochladit v potoce. A takto zopakovat zhruba 3x. Jsou různé velikosti čánů. My měli větší – pro pět lidí. Ve dvou jsme se mohli krásně rozvalovat. Na celou proceduru stačí 1 hodina.
- Cesta z Volovce do Lumpshory je poměrně komplikovaná. Jede se vlakem do Svaljavy. Pak maršrutkou do Turi Remety. A tam přestoupit na maršrutku do Lumshory. Nevěděli jsme, kdy a jak maršrutky jedou, a tak jsme zvolili rychlejší variantu. Ze Svaljavy taxíkem. Vyšlo to na 700 UAH, ale za hodinu jsme byli namístě. Taxikář byl velmi milý, několikrát se omlouval, že nás nemůže vzít levněji a počítal jaké má náklady. Sám od sebe udělá zajížďku k minerálním pramenům ve Svaljavě, abychom si načepovali vodu.
- Samotné Lumshory je malá zapadlá vesnice. V horní části je pár hotelů a dále proti proudu mají být vodopády, které jsme nestihli. V druhé části vesnice je moc hezký dřevěný kostel. Jinak tam není moc co dělat.
DEN 4 a 5 – Užgorod
- Z Lumshory jede dvakrát denně maršrutka. Vždy v 9.20 a 15.20. Cesta trvala zhruba hodinu a čtvrt.
- Z hotelu nás na stanici maršrutky vezl majitel hotelu. Typický mafián. Manželka se začala ptát co dělá za práce. Dost se u toho kroutil, až společně vymysleli termín, že je „investor“😊
- V Užhorodě je moc hezký skanzen, který rozhodně stojí za to vidět. Dále hrad, který by u nás nikdo nenavštěvoval, protože by v konkurenci Křivoklátu, Kokořína a dalších nebyl ničím zajímavý. Různě po městě jsou rozmístěny malé sošky různých skřítku. Nesmím zapomenout i na nejdelší lipovou alej v Evropě. A to je tak asi vše, co je v Užgorodě k vidění. Na město by stačilo tak maxiámálně půl dne. My měli den a půl. Proto jsme přešli na pomalé tempo, posedávali po kavárnách (káva stojí 15 UAH v těch nejluxusnějších). Velkým zpříjemněním byl páteční trh. Zavřeli jednu z hlavních ulic a ve soustě stánků se dalo koupit úplně vše od jídla, přes živé slepice po spotřební zboží.
- U nás bloumání po trzích bylo umocněno tím, že jsme v kapse měli posledních 100 UAH za což se na trhu ani nedalo najíst.
Změnili bychom něco? Určitě bychom si vyčlenili o den méně na Užgorod. Místo toho bychom strávili více času na horách nebo se jeli podívat do Zakarpatský semmering.
DEN 5 – Extra: Košice
- Z Užgorodu jsme měli koupenou jízdenku s Regiojetem do Prahy. Nejdříve autobusem a pak vlakem. Přejezd hranice je dobré retro. Jeden si hned uvědomí, jaká je Schengen vymoženost.
- V Košicích jsme měli na přestup 2,5 hod. Šli jsme se projít do centra a na večeři. Doteď jsem Košice znal jen jako železárny. Ale byl jsem velmi překvapen nádherným a krásně zrekonstruovaným centrem. Určitě se budeme chtít do Košic vrátit.
- Cesta nočním vlakem byla zcela bez problémů. Jen jsme nepochopili proč půl cesty byl i ve spacím vagoně zapnutý vlakový rozhlas, který ještě ke všemu nešel vypnout. Jeho hlasitost navíc dost bránila ve spaní.
