Vysoké Tatry a blízké okolí. Krátká dovolená s dvouletým synem

Velmi krátká dovolená. Ale díky cestování nočním vlakem se nám přece jen prodloužila. Vysoké Tatry jsou krásný i když nosíte dvouletého syna na zádech v krosničce. Fyzická kondice je dobrá, tak jsem si připadal jako šerpa.

Čtvrtek

• Na nádraží Poprad – Tatry jsme přijeli nočním rychlíkem Excelsior zhruba v 8. hod ráno. Hned od rána začínalo být pěkné vedro. Věci jsme si dali do úschovny a šli se podívat do Popradu. Poprad bych charakterizoval jako vcelku hezké, ale úplně obyčejné město. Je tam docela dlouhá pěší zóna (asi 2km), kde jsou obchody a kavárny. V jedné restauraci jsme si dali snídani. Na obrázku byla káva, džus a jídlo dle výběru. Cena tohoto měníčka 2,3E. Když nám jídlo přinesly, dožadovali jsme se džusu, ale dozvěděli jsme se, že to na obrázku je jen ilustrační a že džus není v ceně. Dost nás to naštvalo (nejde o džus, ale o princip) a tak jsme si vyhádali slevu neskutečných 0,5E
• Zhruba v půl dvanácté jsme vyráželi z Popradu do místa ubytování – Dolný Smokovec. Jede se tzv. električkou (něco mezi vlakem a tramvají) neboli Tatranské elektrické železnice  zhruba 20 minut. Ubytování jsme měli zajištěné přes booking.com a byli jsme velmi spokojeni – penzion se jmenoval Vila Credo
• Po odpočinku jsme chtěli jet do Starého Smokovce, ale hnala se velký bouřka. Tak jsme čekali než přejde. Bouřka se zachovala úplně jinak minula nás, takže jsme do Starého Smokovce vyráželi okolo 16.hod
• Po krátké procházce Smokovcem (je moc hezký) se opět hnala bouřka. Ta nás i tentokráte minula, ale jen velmi těsně. Šla přes Slavkovský štít, který je přímo nad Smokovcem. A tak jsem seděli jen tak na lavičce a koukali na blesky. Největší zážitek byl, když jeden blesk uděřil během tří sekund asi pětkrát do jednoho místa. Musím říct, že toto byl  skutečně velký zážitek. Davídek naštěstí celé toto přírodní představení prospal v krosničce
• Po bouřce jsme udělali nákup, sedli si na chvíli na pivo do jedné kavárny a okolo sedmé jeli zpět do Dolního Smokovce

Pátek

• Ráno před devátou vyrážíme električkou do Starého Smokovce. Přestupujeme do pozemní lanovky směr Hrebienok a vyrážíme na turu
• Cesta vede přes Zamkovskeho Chatu na Skalnaté plesu. Je to hezká ale velmi frekventovaná trasa. Na skalnatém plesu jsme mezi druhou a třetí. Cesta tak zabrala přes čtyři hodiny. Ale včetně přestávek. Pochod byl dost pomalý, velkou část cesty jsem malého nesl v krosně (a to váží 16kg 🙂
• Cestou rostla spousta červených bobulek, které vypadali jako borůvky jen jsou červené. Nějaké malé holky je tam jedli s tím, že to jsou brusinky. Lenka tedy začala hned trhat ve velkém a dávat je i Davídkovi. Asi po patnácti minutách šli kolem dvě starší dámy a říkali, že Lenka je velmi odvážná a jestli se nebojí, že jí i Davídkovi bude špatně. Lenka hned přestala trhat a bála se co to vlastně jedli:-) Večer jim naštěstí nic nebylo a druhý den jsme si v informačním centru skutečně potvrdili, že jde o brusinky
• Na Skalnatém plese odpočíváme, malý si hraje na dětském hřišti. Pak kupujeme lístky na sedačkovou lanovku a necháme se vyvést na Lomnické sedlo, kam se nelze dostat (stejna jako na Lomnický štít) jinak než lanovkou. Výhled je tam nádherný a určitě to stojí za to. Výška je tak 2.200 metrů a tak už pěkně fouká a je zima.
• Sjíždíme zpět na Skalnaté pleso a pokračujeme kabinkovou lanovkou rovnou dolu. V půlce cesty se pak ještě přestupuje na moderní 6ti sedačkovou lanovku.
• Zhruba před pátou jsme v Tatranské Lomnici. Máme velký hlad a tak jdeme do první restaurace přímo pod parkovištěm. Měli tam velmi dobré jídlo, velkou zahradu s velkým dětským hrištěm. A největší zvláštnost – rolbu, která je z půlky vevnitř restaurace a z půlky venku. Těžko se to popisuje – podívejte se na fotky. Jinak restaurace velmi kvalitní a přitom poměrně levná. Vypadá jako stará bouda, ale je nově postavena.
• Po jídle jdeme na vlak. Jede až za 40 minut a tak jdu na nákup. Dost dlouho mi trvá než najdu samoobsluhu, ale nakonec se podaří. Jinak samoobsluhy jsou zde kapitola sama pro sebe. Co se týká vybavení (vozíky, pokladny, regály) vypadají stejně jako před 20ti lety. Jen ta nabídka je o něco širší.
• Nasedáme do električky a zhruba okolo 8.hod jsme na chatě

Sobota

• Davídek byl z předchozích dvou dnů hodně unavený a tam jsme měli relaxační den. Asi do třech jsme byli za penzionem, kde měli udělaté prima dětské hřiště
• Ve tři jsme vyrazili do Starého Smokovce na jazzový koncert. Konal se před hotelem Grand na volném prostranství. Byl to příjemný relax. Když koncert začínal, čekali jsme na koncert jen mi tři a další tři lidi. Když jsme v půl páte odcházeli, bylo tam určitě 200 lidí
• Lenka s Davídkem jeli lanovkou na Hrebienok. Já jsem šel pěšky. Podle mapy měla cesta trvat 50 min, ale hodně jsem si máknul a byl jsem nahoře za 20 min.
• Z Hrebienku vede dolu asfaltová silnice na kterou půjčují za 4E koloběžky. Také jsme si je půjčili. Jsou tam dvě půjčovny – jedna soukromá a druhá Tatranských lanových drah. My jsme měli koloběžky od TLD a velmi nedoporučuji – stav koloběžek byl žalostný. Moje (na které jsem vezli i Davídka) měla nefunkční přední brzdu a zadní pro změnu brzdila tak, že buď vůbec nebrzdila nebo se kolo rovnou zablokovalo a šlo do smyku. Takže ze zábavy se stal dost adrenalin, navíc když Davídek po prvních 300 metrech sjezdu začal křičet “Rychleji, Rychleji”. Cestou dolu jsme potkali rodinku (máma a dvě děti) s tím, že jedno dítě bylo z koloběžky pěkně vysekané. Lenka zkoušela tu jeho koloběžku a brzda fungovala tak, že ji ani Lenka téměr nemohla zmučknout
• Po příjezdu dolu jsme byli tak naštvaní, že jsme si šli stěžovat. Lenka uplatněla asertivní přítup (tak asertivní jsem u ní dostud neviděl) a tak nám vrátili peníze. Poradili jsme to i té pani. A aby byl příběh kompletní, tuto pani jsme potkali ještě večer a říkala, že ji žádné peníze nevrátili, protože tam není vedoucí! Na druhou stranu musím říct, že koloběžky druhé firmy vydalali, že jsou v daleko lepším stavu

Neděle

• V noci ze soboty na neděli dost pršelo, Tatry i třeba Starý Smokovec byly v mracích a tak jsme vyrazili na Spišský hrad
• Električkou jsme přijeli do Popradu. Měli jsme zhruba hodinu a půl čas na autobus, tak jsme šli na oběd do pizzerie před vlakové nádraží. Já mezitím šel zjišťovat odkud přesně jede bus, resp. věděli jsme, že jede z autobusového nádraží, ale ne ze kterého stanoviště. Autobusové nádraží v Popradu vypadá naprosto šíleně, je to jakási kombinace socialistické výstavby a ubytovny bezdomovců. Jak se Tatry za pět let co jsem tam byl naposledy výrazně zlepšili ve všech ohledem, tak toto autobusové nádraží je tragédie a jestli to slováci myslí s turesmem vážně měli by s tím něco udělat
• Cesta autobusem zabrala asi hodinu. Z části se jede po nové dálnici. Když jsme sjeli z dálnice, následovalo dlouhé klesání do Spišského Čtvrtka. Když jsme tam zastavili, začalo se hodně kouřit od pravého zadního kola – hustý a velmi štiplavý kouř. Řidič autobusu jen kouknul pod kolo, otevřel vevnitř okénka a jelo se dál. Lenka byla z toho dost vyděšená. Podle mě řidič autobusu málo brzdil ve sjezdu motorem a hodně klasickou brzdou, tak byly brzdy dost rozžhavené
• Každopádně do Spišského Podhradie jsme přijeli v pořádku. Cestou jsme projižděli město Levoča, které z autobusu vypadalo velmi hezky – zdálo se, že bude mít velké a zachovalé historické centrum s hradbami. Bohužel ale nebyl čas na prohlídku
• K samotnému Spišskému hradu jen krátce – je super a určitě stojí za návštěvu!
• Nazpět jsme jeli vlakem

Pondělí

• Poslední den pobytu. S majitelkou penzionu jsme se domluvili, že v apartmánu můžeme zůstat až do večera, kdy nám jede vlak
• Vyrazili jsme na Štrbské pleso. Nezdá se to, ale električkou se jede přesně hodinu. Ač pondělí všude bylo plno lidí, hlavně slováků. Až večer jsme se dozvěděli, že mají státní svátek – výročí Slovenského národního povstání
• Lenka s Davídkem zůstali přímo ve Štrbském plese. Je tam hodně atrakcí pro děti a obešli pleso. Lenka Davídkovy slíbila, že pojedou na lodičkách, ale bohužel byli jen pro děti od třech let, tak byl hodně zklamaný
• Já jsem vyrazil na tůrku do kopců na Solisko. Šel jsem nejdříve po červené směr Kriváň, dále po žluté na rozcestí kousek od horní stanice lanovky Solisko, což byl můj cíl. Ale měl jsem dost času a tak jsem pokračoval po žluté. Byla tam nádherná příroroda – to nejhezčí co jsem dosud z Tater viděl. Prošel jsem nejdříve lesem, pak pásem kosodřevin a pak už byly okolo jen skály. Příroda byla daleko hezčí než cestou z Hrebienku na Skalnaté pleso (a výstup také daleko náročnější, s krosnou bych to asi nevyšel). Cestou jsem nesl krosnu pro malého, který zůstal dole s Lenkou; dost lidí si tak dělalo srandu jestli jsem nezapomněl náklad
• Nakonec jsem se otočil a stejnou cestou po žluté došel na rozcestí s modrou a k horní stanici lanovky Pod Soliskem. Dolu jsem pak jel tou lanovkou
• Na Štrbském Plese jsme se potkali s rodinkou, dali si jídlo (konečně jsem se dočka Halušků s brynzou) a električkou jeli zpět do Dolního Smokovce
• Přijeli jsme asi v šest hodin, po zabalení, vysprchování a uvaření večeře jsme ve 21.45 nastoupili na električku směr Poprad, kde nám jel o půl jedenáctvé vlak EN Slovakia