Madeira – tipy na zajímavé trasy

Na Madeiře jsem byl již třikrát a doufám, že ne naposledy.

Všechny návštěvy jsem zpracoval do jednoduchých cestopisů s odkazy na konkrétní místa, která jsme navštívili a trasy, které jsmé prošli. Plus jsem se snažil připojit stručné hodnocení daného místa.

Mě slouží jako připomínka míst, která jsem navštívil. Vám, pevně věřím, poslouží jako motivace navštívit tento malý ostrov a také jako výběr těch správným míst k návštěvě.

Rozcestník:

První návštěva Madeiry – východní část ostrova. Putování pěšky a autobusem.

Druhá návštěva Madeiry – prohlídka celého ostrova. S rodinou, autem.

Třetí návštěva Madeiry – převážně západní část. Přechod hor, návštěva míst, která jsem dříve nestihl

Virtuální návštěva Madeiry – unikátní panoramatická prohlídka Madeiry. Přiblíží atmosféru a pestrost ostrova

Poprvé na Madeiře – Týden putování po ostrově věčného jara

Tipy na trasy na Madeiře vychází z mého putování na přelom listopadu a prosince 2017. Ne nadarmo se Madeiře říká ostrov věčného jara. Jestli je někde ráj, tak je to tady. Teplota 23°C, všude spousta levné a čerstvé zeleniny a ovoce, nádherné kopce a divoká příroda. Přitom vše v dosahu a perfektní občanská vybavenost.

Několikrát jsem si říkal „teď už mě nemá ten ostrov čím překvapit“, pak jsem zašel za nejbližší zatáčku a byl schopný jediného slova waw…

Změnil bych na itineráři něco? Hodně lidí se diví, že jsem viděl jen asi třetinu ostrova. Ale na Madeiře je co vidět na každém kroku. Místo přesunů v autě nebo autobuse jsem trávil čas v přírodě a chozením. Na jednotlivých trasách bych nic neměnil, ani na jejich pořadí. Jedinou výjimkou je den v Santaně, která mě moc nebavila. Ale ten den jsem potřeboval k odpočinku a nabrání sil na další chození.
A že jsem viděl jenom třetinu Madeiry? Již máme koupené další letenky na únor 2019😊

Přehled mého putování po Madeiře

Den 1: Východní část ostrova – poušť

Trasa zde. Není to klasická leváda. Nádherné výhledy. Trasa ukazuje obrovskou diverzitu ostrova. Na 100% doporučuji absolvovat, ale je nutné dodat, že na Madeiru se jezdí kuli něčemu jinému. Mé hodnocení 7/10

Den 2: Z Machico na Portalu

Trasa zde. Hlavně první část levády jsem si zamiloval. Má nejoblíbenější na Madeiře. Vede na hranici civilizace a divočiny. Všude nádherné výhledy. Spousta pohledu na políčka místních lidí. Zdarma nebo za dobrovolný příspěvek si lze vzít místní ovoce – spoustu druhů jsem neznal; některé znal, ale přitom chutnali jinak (třeba čerstvě utržené banány). V noci jsme spal pod mým poutnickým pončem. Bylo by to OK, kdyby nepřišla v noci vichřice a vítr se ze svahu neopíral pod pončo. To byla jako plachta a vůbec nechránilo. Noc téměř bez spánku. Mé hodnocení první půlka 10/10, druhá půlka 7/10.

Den 3: Z Portaly přes Riverio Frio do São Roque do Faial

Trasa zde. První část levády na Riverio Frio nic moc, druhá moc hezká. Z Riberio Frio je krátká leváda na vyhlídku – tato leváda je masová, vede jen lesem, ale výhled stojí za to. Cesta do São Roque do Faial vede po silnici, ale byl podvečer, po dešti a mělo to úžasnou atmosféru. Tato část se mi moc líbila. Mé hodnocení 9/10.

Den 4: Santana

Dnešní den žádná konkrétní trasa. Navštívil jsem město Santana. Město je příjemné, ale turistické, a přitom taková díra. Na Madeiru se nejezdí kuli městům. Mé hodnocení: 4/10

Přesto mám dva tipy na krátké trasy. TIP 1: okolo São Roque do Faial. Je to moc hezká leváda skrze místní políčka. Mrzelo mě, že se musím kuli tmě vrátit. Je zde. TIP 2: Toto rozhodně není leváda. Kuli odjezdu autobusu jsem neměl čas sjet dolu lanovkou a zpět si to vyšlápnout. A dodnes mě to mrzí. Je zde.

Den 5: Leváda Levada do Caldeirão Verde a hory

Trasa zde. Velmi náročná trasa – stačí se podívat na převýšení. První část vede okolo levády – jedna z nejfrekventovanějších levád, ale důvod je jasný – příroda je úžasná. Pak již jen dupání do kopce. Původně jsem ani do kopců nechtěl jít, říkal jsem si, že jsem na Madeiře kuli levádám a kopce jsou všude stejné. Nejsou. Příroda byla skutečně úžasná. Spánek v kamenném přístřešku. V noci přišla bouřka, tak jsem byl rád, že jsem pod střechou. Mé hodnocení 9/10.

Den 6: Pico Ruivo a Monte

Trasy zde a zde. První trasa je horská. Krátká, ale náročná na fyzičku – stále nahoru a dolu. Není potřeba jakékoliv jištění, ale pořádné svaly ano😊 Díky tomu, že jsem spal v kamenném přístřešku, jsem byl na horách před příchodem prvních turistů. Úplně neskutečná atmosféra.

K začátku druhé trasy mě vzali nějací turisté autem. Druhá trasa je krátká, ale mrkněte na převýšení. Sestoupat tolik metrů na třech a půl kilometrech je pořádný záhul na lýtka i kolena.
Mé hodnocení první trasy: 9/10 a druhé: 8/10.

Den 7: Funchal

Trasa zde. Městský odpočinek. Prošel jsem si Funchal. Podíval se na repliku plachetnice Krištofa Kolomba. V porovnání se turistickými parníky vynikne její malost. Je to takový větší člun 12×3 metry. Ty co na této lodi vyrazili do neznáma byly skutečně frajeři.

Výjezd lanovkou na Monte a pak jedna moc hezká městská leváda.

Den 8: Leváda mého srdce

Trasa zde: Nedalo mi to a vrátil jsem se na mou zamilovanou levádu.

Den 9: dolet.

Spaní a ubytování:

1.noc: Perola de Machico. Zvláštní ubytování. Byl jsem v hotelu sám a přitom v noci stále slyšel zvuky jak někdo bouchá dveřmi. Nádherný výhled z balkonu. Hotel je níže a blíže centru než je na mapě na Hotels.com

2.noc: Spaní v přírodě. Našel jsem si krásné místo kousek od Portely. Je tam rovinka, lavičky a plac pro malý stan. V noci mě tam přepadla vichřice a byla to dlouhá noc. To nemění nic na tom, že to je fajn místo.

3. – 4. noc: Rural de Sanroque. Hezký hotel v nádherné vesničce  São Roque do Faial. Pokud chcete zažít místní lidi a přitom krásné výhledy do okolí, jeďte sem.

5. noc: Spaní v přírodě. Jedná se o kamenný domeček kousek od Pico Ruivo. Opět nádherné místo. V noci přišla bouřka, tak jsem byl rád, že mám kamennou střechu nad hlavou.

6. – 7. noc: Residence Pina ve Fuchalu. Hezký hotel s dobrou snídaní. Rozhodně se vyplatí připlatit si za balkon s výhledem na moře. Sedět na balkoně pít víno a dívat se na centrum a přístav se zaoceánskými parníky byla nádhera.

8. noc: hostel v Machicu. Bohužel už si nepamatuji název. Navíc jsem v něm nebyl spokojený…

Postřehy:

  • Nejlepší jídlo: čerstvá bageta namazaná čerstvým avokádem a na to sušenkou šunku😊
  • Při spaní venku je potřeba vzít v potaz: je těžké najít rovné místo; pozor na vítr; v listopadu je na Madeiře sice teplo, ale stmívá se v 7 hod a rozednívá v 8 hod. Na bivakování je to fakt hoodně dlouhé
  • Autobusy na Madeiře jsou za trest, ale nějak se vždy člověk zorientuje
  • Nainstaluje si různé mapové aplikace. Já musel kombinovat mapy.cz, Locus.pro a výbornou aplikaci pro levády – Walk.me


Po druhé na Madeiře – Madeira s rodinou

Madeira mě tak nadchla, že jsem ji zhruba po roce navštívil podruhé, tentokráte s rodinou.

Více o této návštěvě Madeiry v samostnatném článku.

Po třetí na Madiře – Putování po západě a jihu Madeiry

Madeira je malý ostrov. Ale přesto má obrovskou diverzitu a mnoho odlišných míst. Za první dvě návštěvy jsem neměl možnost navštívit západní a jihozápadní část ostrova. To se mi podařilo až při této třetí návštěvě. Proběhla v červnu 2021

Především západ ostrova je opět jiný než zbývající části, oblast okolo pobřeží mi připomínala Irsko. Kde konkrétně to bylo? O tom více v itineráři.

Stejně jako při první návštěvě jsem spal několik nocí v horách. Věci jsem měl sbalené „na lehko“ – tedy minimalizace věcí a hmotnosti, které nesu. Např. místo stanu lehký přístřešek z ponča. Více Vybavení na vícedenní pouť – Ondřej Karban (ondrejkarban.cz)

Změnil bych něco z tohoto itineráře? Odpověď vlastně není vůbec jednoduchá. Je ano i ne:-) Proč bych itinerář změnil? Tentokráte jsem jej neměl pevně naplánovaný. Měl jsem místa, která jsem chtěl vidět, ale vše řešil až na místě. Znamenalo to trochu chaotické ježdění po ostrově. A proč bych jej neměnil? Když se zpětně ohlédnu vše bylo tak jak mělo. Vyšlo to ideálně z hlediska počasí, krásných západů slunce…

Co vy si z této odpovědi máte odnést? Tipy na jednotlivé výlety a vlastně celý itinerář. Jen zvažte vhodnější pořadí, aby vše na sebe více navazovalo.

Itinerář putování po Madeiře.

Den 1: Severní pobřeží

Trasa zde. Toto je jedna z top tras. A osobně ji považuji téměř za povinnost:-) Zažijete na ni levádu, hory, nádherné pobřeží. Zakončení v Porto da Cruz také stojí za to. Městečko je malinkaté. Má však příjemnou atmosféru. Za zmínku stojí palírna rumu s možností dekustace.

Trasu doporučuji absolvovat autobusem. Z Funchalu je velmi dobré spojení jak do Machica, tak i Porto da Cruz. Mé hodnoceni 10/10.

Den 2: Přejezd a Rabacal

Ráno jsem jel autobusem z Porto da Cruz do Funchalu. Tam nakoupil zásoby na několik dní v horách a vyrazil autobusem na západ. Konkrétně do Arco de Calhata. Ač je Madeira malý ostrov, autobus se jede po klikatících se cestách, od moře stoupá až do 600 metrů nad moře a pak zase sjede dolu. Co to celé znamená? Že jede velice dlouho. Zhruba 3 hodiny. Autem by po dálnici byla cesta zhruba na 25 minut.

Do Arco de Calhata jsem přijel až okolo sedmé večer. Ale to mi nebránilo vyrazit ještě večer na Rabacal. Cesta je dost do kopce, ale stojí za to. Otvírají se nádherné výhledy. Navíc hory mají takto navečer parádní atmosféru. Cestou je i delší tunel, která je však bez problémů průchozí. Spal jsem pod pončem přímo na Rabacalu. Trasa zde a mé hodnocení 9/10.

Den 3: Okolí Rabacalu

Putování po Levada do Alecrim, Levada do Risco a nahoru Verada do Fanal.

Co k tomuto dni napsat? Na Rabacalu se krásně spí. Byla velká rosa. Slunce se přes okolní kopce přehoupne až s pozdním dopolednem a to znamená,že po ráno je zima a vlhko. Rabacal ráno bez lidí je nádherný. A i když tam jsou turisti, dát si v kavárně dortík a kávu je obrazně k nezaplacení (přitom ceny jsou ve skutečnosti přiměřené místu).

Co se mi moc nelíbilo jsou místní levády. Ač pro mnoho lidí jsou tyto levády v okolí Rabacalu jedny z nejkrásnějších na Madeiře mě nijak nezaujali. Při minulé (druhé) návštěvě Madeiry jsem si myslel, že to je davy turistů. Tentokráte jich tam tolik nebylo. Ale přesto to nebylo ono a na Madeiře mám mnoho oblíbenějších míst.

Z Levady do Risco na Verada do Fanal vede hezká udržovaná cesta. Jen je to dost schodů. Napočítal jsem jich 1132.

Západ slunce z Pico Ruivo do Paul byl moc hezký.

Spaní zde. Trasa zde. Mé hodnocení 5/10.

Den 4: Přes Encumeadu k Pico Grande

Jak se mi předchozí den příliš nelíbil, tuto trasu v musím hodnotit maximem – 10/10.

Levády, tunely, vodopády, hory. Krásné spaní venku. Mytí se pod vodopádem. Výborný oběd v sedle Encumeada.

Můj tajný tip je Levada das Rabacas – nádherná leváda s úžasnými výhledy.

Spaní také stálo za to. Možnost z vrchu pozorovat Curral das  Freiras.

Den 5: Boca da Corrida a Levada de Moinho

Dvě krátké trasy a přesto putování po celé Madeiře:-)

Ráno jsem sešel moc hezkou trasou na Boca da Corrida. Trasa navazovala na včerejší putování pod Pico Grande. Ve stejném duchu, stejně hezká. Navíc po ránu byl velmi příjemný svěží vzduch.

Přemýšlel jsem co dál. Chtěl jsem se podívat na západ ostrova, ale s putováním autobusy by to bylo nadlouho. Tak mě napadl lehce zběsilá myšlenka, který zpětně hodnotím velmi pozitivně. Vrátit se na letiště a půjčit si zbytek pobytu auto. Znamenalo to autobusem z Boca da Corrida do Funchalu a pak na letiště do půjčovny.

Po půjčení auta jsem si stačil ještě nakoupit a za příjemného podvečera si dát jednu ze známých levád – Leváda de Moinho. Její hodnocí? První část levády – jako první jsem šel tu nižší, mě příliš nezaujala. V půlce, po vystoupání k vyšší už to bylo ono. Moc hezký je vodopád a spousta výhledů. Jen nutno podotknout, že některé úseky nejsou zabezpečeny. Je tam sice široký chodník, ale někdo trpící závratěmi by s tím mohl mít problém. Celkové hodnocení 6/10.

To nejlepší mě čekalo na samém konci levády – posezení u Igreja da Lombada. To místo mělo takto navečer úžasné genuis loci.

Na závěr dne jsem se ubytoval v Ponta do Pargo. Z balkonu hotelu O Farol byl nádherný výhled na západ slunce.

Den 6: Západní Madeira

Dnes jsem využil auta naplno a udělal hodně malých zastávek po západní části ostrova.

Konkrétně:

Paul de Mar – moc příjemné malé městečko. Navíc byl státní svátek, místní posedávali po restauracích. Hodnocení 10/10

Jadrin do Mar – podobné městečko jako Paul de Mar. Mě osobně, ale v tomto chyběl „local feeling“. Hodnocení 6/10

Lombo da Rocha – vyhlídka. Viděl jsem ji z Jardin do Mar. Nedalo mi, vyjel jsem na ni. Stojí za to. Chtěl jsem si na ní rozbalit oběd, ale byli tam neskutečně otravné ještěrky, které mi oběd chtěli sežrat a to doslova. Vůbec se nebáli lidí. Hodnocení 8/10

Levada do Moinho – zaujala mě. Nenabízí spektakulární výhledy, zato velké množství druhů lesa. Od udržovaných po prales. Z fotek možná vypadá obyčejně, ale já ji hodnotím vysoko. Co jsem slyšel, nejsem sám. Hodnocení 9/10

Capela de Nossa Senhora da Boa Morte – hezká vyhlídka. Krátká příjemná zastávka. Tato část pobřeží mi velmi připomínala Irsko. Hodnocení 8/10.

Miradouro do Fio – další vyhlídka. Za zmínku stojí přilehlá restaurace. Hodnocení 8/10.

Farol – maják na nejzápadnější části ostrova. Doslova božský západ slunce. Mraky se večer spojili s mořem a nebylo jasné, kde je horizont. Do toho zapadající rudý kotouč slunce. Na západ slunce se přijelo podívat mnoho turistů i místních. Atmosféra tak silná, až jsem složil báseň o tomto okamžiku. Začíná „Tak snadné je ztratit se v nekonečnu…“ Hodnocení: mimo škálu:-)

Kuli západu slunce jsem opět přespal v hotelu O Farol.

Den 7: Od moře na Pico Ruivo

Tento den vrcholilo na Madeiru nezvyklé počasí. Bylo slunečno, bez mraků a teplota snad k 30°. Tedy počasí, které mi úplně nevyhovuje. Tomu jsem operativně upravil dnešní putování.

Ráno lanovka Achadas da Cruz. Dolu lanovkou, nahoru pěšky. Příjemný výšlap. Zároveň bych více doporučil lanovku k pobřeží u Santany. Ta má cestou hezčí výhledy, třeba když se objeví vodopád. I u moře je to fotogeničtější. Hodnocení 7/10

Když jsem vyšel zpět k lanovce začalo být dost nepříjemné vedro. Přemýšlel jsem co dál. Chtěl jsem se vykoupat v bazénech Porto Moniz. Ale ve městě bylo tolik lidí, že jsem jej jenom projel a místo toho se vykoupal na pláži v Seixal. Malá, černý písek, moře osvěžující. Na chvíli jsem se stavil v Sao Vicente a vyjel na Encumeadu. Opět přemýšlení „co dál“. Nadchla mě myšlenka, že jsem potřetí na Madeiře a ani jednou jsem nebyl na Picu Ruivo (poprvé tomu zabránila mlha a náledí a podruhé vichřice). A ještě více mě nadchla myšlenka, že by měla být otevřena chata pod Pico Ruivo a je tam možnost přespání.

Operativně jsem našel kontakt a ubytování si zarezervoval. Připojuji autentický popis, který jsem dával hned po ubytování na Facebook skupiny o Madeiře. Hodnocení – trasa 10/10. Ubytování – když budu hodnotit kvalitu 2/10, když budu hodnotit zážitek 11/10.

Trip report z noci na chatě na Pico Ruivo.
Objednáno přes www.picoruivo.com. Paní vcelku rychle potvrdila rezervaci na ten samý den. Na chatu jsem přišel cca v půl deváté. Byl tam správce Miguel. Miguel jezdí spát domu do Funchalu, pokud nejsou hosté. Proto je potřeba dělat vždy rezervaci.
Chata je dost slušně retro ze 70. možná i 60. leta. Staré vypínače, záchody lehce smrdí (ne nečistotou ale tím, že chata nebyla dlouho využívána a postupně jí dávají dohromady), jen studená voda ve sprše. Povlečení naopak čisté a voňavé.
V hlavní místnosti, kde se prodává občerstvení se večer zatopí v krbu, jinak v pokoji na spaní slušná zima.
Ubytko stojí 15e na noc.S Miguelem a jeho kamarádem byla příjemná řeč. Vyprávěli třeba historii chaty a proč byla zavřená.
Věděli jste třeba, že vše co se na chatě prodává nosí z Achady v krosnách dva chlapíci a otočí se 2-4x za noc? V noci chodí, protože jim nepřekáží turisti a není vedro…
Chatu provozuje, jestli jsem dobře pochopil, nezisková, která se snaží vracet život do hor. Dřív prý takových chat bylo po Madeiře mnohem více, ale “vlada” je prý z mnoha důvodu cíleně likvidovala.
Západ slunce z Ruiva je úžasný. Stejně tak se dívat na stín, který Ruivo vrhá na druhou stranu. Viz foto.
A hlavně hory jako takové jsou večer bez turistů s mimoradnou atmosférou.
Long story short. Shrnutí…noc na chatě fakt zážitek, na který nezapomenu. Retro chata, úžasní lidé a božský západ slunce

Den 8: Na stará známá místa

Poslední den na Madeiře jsem chtěl navštívit několik známých míst.

Ráno jsem se vrátil z Pico Ruivo na Pico Areeiro. Opět se mi potvrdilo, jak se vyplatí chodit po horách ráno nebo večer. V první půlce cesty žádní turisté, silná atmosféra. V té druhé již slušné davy a atmosféra se rozplývala, až se na přecpaném Pico Areeiru rozplynula úplně.

První zastávka z kategorie „stará známá místa“ měla být má oblíbená kavárna na Monte. Vždy v ní obsluhoval takový starý pán. Byla pod platany. Mluvím v minulém čase, protože je zavřená a dům na prodej.

Chtěl jsem tedy jít do druhé oblíbené kavárny na levádě v Machicu. Vždy příjemná obsluha a nádherný výhled na Machico, moře… Tentokráte obsluha nepříjemná a výhled z půlky zabral nově postavený dům. Alespoň jsem si prošel část levády mého srdce.

Poslední místo, kam jsem se chtěl podívat je výborná restaurace v Noia v Machicu. Bál jsem se aby i ta nezklamala. Ale jako vždy výborná. Chtěl jsem platit kartou, ale nešel jim terminál a já neměl hotovost. Omluvili se, a požádali, ať zajedu vybrat peníze dolu do Machica. Cestou zpět se mi vybil telefon a musel jsem jet zpět do Noia popaměti. Ač cesta není vůbec jednoduchá, po chvíli bloudění jsem tam trefil. Měl jsem radost, protože jsem si najednou na Madeiře připadal jako doma

Den 9: Cesta zpět

Již jen vrácení auta a v 10 hod. odlet zpět do Prahy.

I potřetí děkuji Madeiro. Bylo mi potěšením.

Virtuální prohlídka Madeiry