Madeira s rodinou – levády na Madeiře a mnoho dalšího

Týdenní dovolená s rodinou v únoru 2019.

Popis levád na Madeiře vychází z našeho týdenního rodinného pobytu. Na Madeiře jsem již byl na podzim 2017 a hned při odletu jsem věděl, že se chci vrátit. V únoru 2019 se sen stal skutečností. Pokud byste měli zájem o popis mého předchozího putování, kdy jsem byl sám a převážně chodil pěšky, podívejte se do předchozího cestopisu Madeira – tipy na trasy.

Madeiře se říká, že je to ostrov věčného jara. Proto jsme využili levných letenek a vyrazili na ní o jarních prázdninách. Počasí bylo sice o něco studenější než při mé předchozí návštěvě na přelomu listopadu a prosince, ale přesto teploty mezi 15-20 stupni a mnoho sluníčka byl začátkem února doslova balzám na tělo i duši.

Za obě dovolené jsem na Madeiře prošel, jestli dobře počítám, 15 levád a treků. I nadále mám jednu levádu svojí nej. Je to taková, na první pohled běžná leváda nad Machicem. Ale líbí se mi na ní, že spojuje vše, co tento ostrov nabízí. Pohodové lidí, nádhernou přírodu, spoustu výhledů na ostrov, originální ovoce a místní alkoholické pití Ponha na závěr. Tato leváda je zde.

Změnil bych něco na itineráři naší dovolené? Nezměnil. Pro nás to byla ideální kombinace výletů, procházet po městech, popíjení kafíčka na sluníčku, chození přírodou, která je každých pár metrů (vzdálenostních i výškových) zcela jiná a samozřejmě i levád.  Snad jedině, že týden je na Madeiru málo. Jak je ostrov malý, tak je pestrý a ideální doba by byla 10-12 dní.

Přehled tras a aktivit na Madeiře

Den 1: Úvod v Machicu

Přiletěli jsem poměrně pozdě. Proto jsme se šli jen projít po Machicu a nakoupit. Synek si  pohrál na jedné z mála písečných pláží, která je v Machicu. Také jsme měli výborné ubytování, kterého jsme se nemohli nabažit a tak jsme jen seděli v našem apartmánu a dívali se okolo.  To ubytování je zde.

Den 2: Leváda mého srdce tam a zpět

Trasa levády zde. Dopoledne jsme vyjeli autem ke kavárně (viz. odkaz). Závěru je velmi prudký kopec, takže to byla jedna z prvních zkoušek nervů, do jak prudkého kopce auto vyjede. O této levádě píši výše. Navečer začalo pršet, tak jsme vyrazili do muzea velrybářství. Pokud umíte anglicky, je to velmi zajímavé a při ošklivém počasí stojí za návštěvu.

Večer jsme šli do místní restaurace Noia. O restauracích bych nepsal, ale tato pro nás byla zážitkem. Výborné jídlo a bylo ho tolik, že jsme měli večeři ještě druhý den:-)

Den 3: Turistické destinace, co stojí za to

Dnešní den byl určený k výletům autem. Jeli jsme na vyhlídku Cabo Girão, vyhlídku Eira do Serrado a vesničky Curral das Freiras, která je sevřená mezi horskými štíty a ještě do 60. let 20. století byla nepřístupná po silnici. Naštěstí dnes tam vede pohodlná silnice. Mimochodem, mají tam mnoho výrobků z kaštanů – hlavně koláč stojí za to.

Co říci k jednotlivým místům? Jsou turistická. A turisté vědí, proč tam jezdí. Zkrátka jsou moc hezká. Když pojedete mimo sezonu jako my nebo si najdete část dne bez turistů, mohu jednoznačně doporučit.

Navečer šli syn s manželkou do Machica na pláž a já se jel podívat na Portalu.

Den 4: Severní pobřeží

Den byl určen pro prozkoumání severní části ostrova. V centru Santany jsme se podívali na tradiční domky se slaměnou střechou a prošli si miniaturní centrum. Co rozhodně doručuji neminout je výlet k pobřezí – cesta lanovkou dolu k moři je sám o sobě zážitek. Fouká vítr, lanovka sebou hází, do toho nádherné výhledy na moře a vysoké vodopády. Dole u moře je pár domků, kde asi nikdo nebydlí. Užili jsme si atmosféru moře, velkých vln, opuštěnosti a krásné přírody. Bylo to jedno z nej míst na Madeiře. Nazpět se dá jít pěšky. My jsme to kuli času nezvládli. Podobné místo má být ještě na západní straně ostrova, nestihli jsme navštívit.

Následoval přesun do Porto Moniz. Cesta je zpočátku pomalá, kroutí se, je spousta nádherných vyhlídek. V druhé části se najede na novou silnici s mnoha tunely a cesta již dost odsýpá. V Porto Moniz jsme se ubytovali v úžasném hotelu Aqua Natura. Pokoje jsou orientované k moři, s výhledem na bazény slané vody, které vytváří moře. Když jsme přijeli my, bylo moře rozbouřené a vlny byly skoro až k našemu bazénu. Hotel mimochodem vlastní Češi.

Port Moniz je hezké městečko. Doporučuji ubytovat se v něm a projít si jej navečer, kdy opadnou davy turistů, kteří přijeli na pár hodin z Funchalu.

Navečer jsme ještě stihli projít si kus levády dos Cedros. Jak název napovídá vede cedrovým lesem. A je, jak to na Madeiře bývá, zcela jiná než ostatní levády.

Den 5: 25 fontán

Tento den patřil  levádě 25 fontán. Co k ní říci? Je to asi nejznámnější a nejnavštěvovanější leváda na Madeiře. Jezdí k ní snad všechny fakultativní výlety na Madeiře. Znamená to, že leváda je moc hezká a současně turistická. Osobně mi k srdci nepřirostla. Je mnoho levád, která mám raději. Myslím, že i v okolí by se dalo najít mnoho zajímavějších.

Naopak mi přišel zajímavý Rabacal. Mnoho turistů, ale přesto si tento dům, penzion a restaurace zachoval své kouzlo a rodinou atmosféru.

S Rabacalem mám spojenou historku, kdy jsem se večer vraceli okolo záchodů, které tam mají pro turisty. Za celý den byly pěkně znečištěné, ale chlapík, který je uklízel si při tom pískal a měl takovou vnitřní radost ze života i při této „hnusné práci“.

Z parkoviště na silnici k Rabacalu pendluje autobus. Jestli nepospícháte, jděte pěšky, jestli pospícháte, tak autobusem:-)

Navečer jsme se z levády přesunuli do Funchalu. Cestou se určitě vyplatí udělat zastávky na náhorní plošině, která vypadá jak ve Skotsku – opět to ukazuji na obrovskou diverzitu Madeiry.

Den 6: Funchal a Pico Areeiro

Dnešní den byl věnovaný Funchalu. Prohlídka centra, lanovkou na Monte, rodina dolu na saních, já si dal jednu hezkou městskou levádu, kde lze vidět jak přírodu, tak život místních obyvatel.

Večer jsme si zajeli na Pico Areeiro, kde byl neskutečně nádherný západ slunce.

Den 7: Porto da Cruz a Pico Ruivo

Z Funchalu jsme vyrazili nejvyšší horu Madeiry – Pico Ruivo. Cesta po dálnici rychle ubíhala. Zastavili jsme se na kávu v Porto da Cruz, kde mají hezkou promenádu.

Následně jsme vyjeli na Achadu do Teixeria. Teoreticky z ní vede krátká a pohodová trasa na Pico Ruivo. Prakticky byl takový vichr, že cesta byla neschůdná a v půlce jsme se vrátili.

Proto jsme zvolili plán B a jeli na Levadu dos Balcoes. Také bývá značně turistická, ale na večer tam již nikdo nebyl. Při návratu z levády jsme se šli podívat na pstruhovou farmu a v mé oblíbené restauraci Ribeiro Frio si dali večeři.

Den 8: Návrat

Poslední den na Madeiře. Letadlo nám letělo odpoledne, přesto jsme stihli navštívit jedno zajímavé místo. Jak jinak na Madeiře bylo úplně jiné než všechna ostatní. Místo se jmenuje Cristo Rei. Jak název napovídá, je tam velká socha Krista, nádherný výhled na moře, příjemná restaurace, lanovka a silnička k moři. K tomuto místu se váže velmi zajímavá legenda…tu si zjistěte jestli se sem vydáte… 🙂

Praktické na závěr

Dejte si pozor na výběr auta. Půjčovny jsou levné, auta na první pohled vypadají dobře, ale často jsou v žalostném technickém stavu. Naše auto jsme po půl dni vraceli – mělo problém s brzdami, což je na hornaté Madeiře dost problém. Druhé auto mělo slabý motor a některé kopečky mělo problém vyjet i na jedničku. Proto se vyplatí připlatit si za nějakou renomovanou půjčovnu.