Část Indie, která není přelidněná, ani v ní není chudoba. To jsou hory ve státě Karnataka. Místo zmíněných věcí uvidíte pepřová plantáže, překrásnou přírodu, pohodové lidi a také dostanete značnou dávku spirituality na jednom z posvátných míst Indie – pramenu řeky Kavery.
CESTOPIS INDIE ČÁST 2: Kávové plantáže a krásné hory ve státě Karnataka
Den 3 – Kannur, putování na hory
Nevěděl jsem co od Indického vlaku očekávat. Ale nakonec vše bylo velmi v pohodě. Tedy čistý nijak speciálně nebyl, ale byla to jiná špína než u nás ve vlacích…nebyla to taková ta hnusná lepkavá. Paradoxně výhodnou bylo, že vlak jel dost pomalu a to příjemně uspávalo.
Ještě na nádraží jsme se rozhodl, že nepojedu až do Kochi, ale vystoupím již ve městě Kannur a pojedu na hory. Mělo to jediný drobný háček, nevěděl jsem v kolik vlak v Kannura bude. A nikdo na nádraží mi to nebyl schopný říct. Myslel jsem, že je to něco po sedmé. Jenze po šesté jsem se vzbudil a slyším jak se dva chlápci ve dveřích vagonu baví, že přijíždíme do Kannuru.
Takhle na rychlo jsem nestačil vystoupit a tak jsem jel o zastávku více. Vystoupil jsem na nějakém bezejmenném místě. A protože byla ještě tma, rozhodl jsem se praktikovat jednu z největších ctností cestovatele – čekat počkat jak se to vyvine.
Po deseti minutách čekání jsem si vyčistil zuby, když najedou začali hlásit, že jede zpožděný osobní vlak do Kannuru. Koupil jsem si na něj jízdenku, akorát přijel. Výsledkem bylo, že po sedmé hodině jsem byl v pohodě v Kannuru.
Mimochodem zajímavá historka se stala na nádraží v Margeo. Mají tam všude tzv. Chanrging station. To je mnoho zásuvek vedle sebe na nabíjení mobilů a tabletu. Nabíjel jsem si tam svoji S3 min a přitom se bavil s jedním místním. Ten mi říká, že se na nádraží o mobil nemusím bát, že je zde mnoho policistů a to i v civilu. A pak se začal smát, ukázal na můj telefon a říká “A navíc toto, sorry, ale toto by ti tady nikdo nekradl”. Je pravda, že všichni tam měli Android telefon ale s displejem minimálně 5 palců. Jen ti nejchudší používala staré tlačítkové Nokie.
Bylo zajímavé vidět probouzející se město. Všude málo dopravy, příjemná teplota a většina obchodů zavřená. Došel jsem na autobusák a zjistil, že mi jede autobus, tam kam jsem se potřeboval dostat, do města Virajpet v 11. hodin.
Takto barevné autobusy jsou typické pro město Kannur.
Nikde jinde v Indii jsem takto barevné autobusy nepotkal
Vrátil jsem se tedy na vlakové nádraží a dal si tam snídani. Poté jsme šel zpět do města, koupil si ovoce a jeden menší batoh na chození po městě. Při koupi batohu jsem narazil na obchod značky Baťa! A měli tam navíc batohy. Chtěl jsem tedy být vlastenec a koupit si jej tam. Jeden se mi líbil, ale nešel mu zavřít zip, tak přinesly druhý ten stejný, ale tam byl zip vypadlý. A třetí batoh který přinesly byl nějaký celý špinavý. Takže jsem opustil Baťu a koupil si batoh jinde.
Před odjezdem autobusu jsem poprvé a úspěšně využil turecký záchod a pak v klidu nasedl do autobusu. Měl jsem při tom pocit jak mi dnes všechno parádně vychází.
Autobus jel asi tři a půl hodiny, ale cesta příjemně ubíhala. Ve Virajpetu ni hned jel autobus do Kabbinakadu, kde jsem si po mailu rezervoval ubytování. Chtěl jsem totiž spát na kávové plantáži.Cesta k ubytování byla asi 4 kilometry do hodně prudkého kopce po takové lestní cestě. Výstup to byl náročný. Vykompenzovala to krásná příroda okolo. Stromy jež dělali stín kávě, na kmenu stromů rostl pepř. Všude spousta zeleně rozkvetlých kytek. Příroda byla zkrátka úžasná.
I toto je Indie – hory ve státě Karnataka
Indie není jen smog a špína
Když jsem ale přišel do Guest House, řekli mi, že jsem jim nepotvrdil rezervaci nebo co a ze jediné co mají volné je tent – stan. Když mě tam zavedli, potvrdili se mé obavy, skutečně šlo o klasický kempingový stan. Ale při představě, že jdu pěšky dolu a v té pustině hledám jiné ubytování jsem jej vzal.
Příroda v okolí Honey Valley home stay
Míchali se ve mě dvě emoce. Zároveň jsem se tomu musel smát a zároveň jsem byl hrozně naštvaný. Těšil jsem se, jak si v krásné přírodě odpočinu a to ve špinavém stanu moc nejde.
Mé mrzutá nálada se zvýšila, když jsem musel využít sprchy – jen studená voda, polévání se nádobkou a hlavně u vchodu, když jsem tam prošel padali ze stropu obrovské trsy pavouků co vypadali jako sekáči.
To už jsem byl dost vytočený, navíc se k tomu přidala hlad a únava.
Teď sedím na terase před restaurací, dávám si pivo a koukám do skutečně úžasné přírody a hned mi je o velký kus lépe. Za chvíli bude večeře.
Ta byla vegetariánská a velmi dobrá.
Je zde hodně cestovatelů co cestují sami. Ale přijdou mi jako takový pozéři a moc se mi s nimi nechce bavit. Zhruba v devět hodin jsem šel spát. Z lesa se ozývalo nekonečně zvuků. Slyšel jsem různé brouky – klepal, kosobrousič, klepač do petek a další den jsem ještě potkal Alarma. Bylo to ale fajn a já rychle usnul.
Den 4 – Kávové plantáže
Spal jsem dlouho. Vzbudil se až někdy před desátou. V noci mi bylo několikrát chladno ale nikdy tak aby to bylo nepříjemné.
Takto kávu neznáme. Indie je jeden z velkých producentů kávy.
Po snídani jsem se rozhodl, že zůstanu ještě jednu noc. K mému překvapení mi i nabídli volný pokoj. Ve vedlejším pokoji bydlí jeden Skot, měl nahlas muziku. Najednou jsme znejistěl, jestli není lepší zůstat ve stanu. Jaký to paradox.
Ale vzhledem k tomu, že tam byly sprchy s teplou vodou a já si potřeboval vyprat prádlo jsem pokoj vzal. Snad nebudu litovat…
Po přestěhováni jsem si nechal zabalit oběd sebou a vyrazil na trek na Raja seats. Šel jsem podle mapy z guest housu, ta byla ale kreslená a hodně orientační a já se několikrát ztratil. Naštěstí jsem potkával místní lidi, kteří mi vždy poradili. Krajina vypadala opuštěně, ale když se člověk pořádně kouká je zde hodně domů. V jednu chvíli mě i jeden chlapík svezl jeepem asi kilometr, když jsem šel špatnou cestou.
Jen mě mrzí, že si lidé drží odstup. Když zamávám, pozdravím, usměji se, tak skoro nereagují. Ale když se zeptám, tak zase vždy pomohou, to se musí nechat.
Krajina je ale úžasná. Často se mění, není zde žádné obrovské vedro. Atmosférou mi to připomíná takové indické Krkonoše.
Takto se suší káva v našem Home Stay. Dodává to neskutečné kouzlo tomuto místu
Takto se suší káva v našem Home Stay. Dodává to neskutečné kouzlo tomuto místu
Z Raja seats je pak nádherný výhled. Zpět jsem šel bohužel stejnou cestou neb mi rychle docházela voda.
V Guest housu jsem si ji doplnil, dal si jedno pivo a šel se projít na jednu vyhlídku. Cesta byla náročná, hodně křovin, ale výhled stál za to. Když jsem se vracel, potkal jsem nejdříve skupinku Indů. Chvíli jsem se s nimi bavil. Vysvětlovali, proč je guest house tak plný – slaví se nějaký svátek a lidé mají v práci volno. V jeden okamžik jsem měl pěkné deja-vu. K naší skupince přišel jeden kluk z guest-housu a měl sebou holku, která vypadala přesně jako moje bývalá kolegyně z O2, se kterou jsem seděl dva roky vedle sebe v open-space. Ač podoba odpovídala na 99% nebyla to ona. Jednalo se o holku z Franice.
Po návratu do Guest gousu jsem se vysprchoval, vypral si věci a chvíli si povídal s lidmi. Dnes mi přišli oproti včerejšku celkem fajn.
Po celý den bylo úžasné pozorovat život okolo kávy. Ať již jak káva roste na stromech – je velmi fotogenická, tak ještě více život okolo kávy – jak probíhá sklizeň výkup a sušení.
Výkup kávy – probíhá na kila
Život okolo kávy
Den 5 Tadiandamol Hills
Mé nejhorší obavy se potvrdili. Soused celou noc neskutečně chrupal. A to tak, že jsem nemohl usnout, pak se několikrát díky němu vzbudil. Spal jsem snad jen čtyři hodiny. A to jsme se včera domluvili s tím skotem a holkou co vypadá jako moje kolegyně, e půjdeme na poměrně náročný trek s průvodce. Chvíli jsem i přemýšlel o tom, jestli na něj kuly nevyspání jít, ale nakonec jsem se rozhodl, že to dám.
V noci jsem si díky nemožnosti spánku uvědomil několik věcí. První ohledně situace v guest-housu, spaní ve stanu a situaci se Skotem. A to, že si člověk nemá vytvářet očekávání a druhé, že se má těšit z věcí tak jak přichází.
A druhá věc, že je to zde krásné a nádherné, ale také moc velká pohoda, Teplá voda, plná penze, klid a ticho. Člověk se nemusí o nic starat. Chybělo mi být “on the road” a takovéto lechtání z cesty v žaludku. Na druhou stranu si tady uvědomuji jak je hrozně důležité radovat se z toho co máme a ne si lámat hlavu nad tím co možná přijde, ale také možná ne. Každopádně zítra zvednu kotvy a vyrazím na cestu.
Samotný trek byl moc fajn.
Hory Karnataka
Hory Karnataka
Hory Karnataka jsou velmi fotogenické
Hlavně první půlka cesty na vrchol byla moc fajn. Šlo se po hřebeni, střídalo se hodně typů krajiny, spousta výhledů. Snad to více ukáží fotky, těžko se to popisuje. Cestou zpět z vrcholu jsme šli jinou cestou a to už nebylo ono. Všichni jsme se divili proč jdeme tudy. Ale pak mi došlo, že oba mi spoluputovníci nebyli v moc dobré kondici a tak chtěl průvodce být raději v dosahu jeepu.
Průvodce ale byl kapitola sama pro sebe. Vůbec neuměl anglicky, neusmál se, nic neukázal. Prostě škoda. Kdyby se snažil, mohl dostat nějaký tuzér a cesta by byla pro nás zajímavější.
Náš průvodce
Hory Kanataka – na cestě
Naše expedice
Teď po sprše a vyprání prádla opět čekám na večeři.
Vlastně ještě jedna věc se stala. Kuli sousedovic chrápání jsem si vyměnil pokoj. Nový je sice třikrát dražší než předchozí. A když mi jej první den ukazovali, říkal jsem si, že bych za něj ty peníze nikdy nedal. Vida a teď ho mám a jsem za to hrozně rád.
Tadiandamol Hills – vrcholové foto
Den 6 Tala Kaveri
Ráno jsem se v klidu zabalil. Prošel si ještě naposledy úžasné okolí Guest house a udělal nějaké fotky, jak místní vykupují a suší kávu.
Při placení jsem se majitele plat jak se dostat do Bhagamandala, kde jsem chtěl vidět pramen řeky Kavery. Poradil mi kudy jet. Dolu z Guest housu jsem se nechal svést jeepem. A měl jsem štěstí, protože mi hned za 10 minut jel bus do vesnice Napoklu, kde jsem měl přestoupit. Obecně mě překvapuje jak i v této relativně odlehlé oblasti je autobusová doprava kvalitní. V Napoklu jsem měl asi hodinu a půl času na přestup, tak jsem si nakoupil nějaké ovoce a zeleninu na místním trhu a šel se projít. Moc se mi ta vesnice líbila. Byla to kombinace indického chaosu a ospalé vesničky. A výsledek byl velmi příjemné místo.
Malá vesnice Napoklu. Místní atmosféra, Indický shon v malém
Poté jsem autobusem dojel do Bhadamandala a hned si vzal riksu na Talacavery, kde je pramen řeky. Rikša si řekl o 130 rp. Hned jsem nastoupil a až později si uvědomil, že jsem ani nesmlouval. Ale nešlo o moc peněz. A jak jsem psal včera, snažím se řídit přístupem, že všechno je relativní a má to nějaký význam. Tak jsem to neřešil.
Na prameni řeky je chrám, což je poutní místo Hinduismu. Bylo moc pěkné. Lidé si nechávali dělat soukromou puju, byl tam na indické poměry velký klid. Nad chrámem byla vyhlídka. Když jsem z ní šel, měl jsem na chvíli takový ten pocit klidu a míru, kdy je všechno v přírodě v rovnováze. Pak ale přijelo více aut a ty na sebe začali troubit, Indové vyřvávat a okamžik rovnováhy byl pro mě pryč.
Tala Kaveri neboli pramen řeky Kaveri – jedno z posvátných míst Hinduismu
Vstup do Tala Kaveri
Po prohlídce jsem hledal Asram, co mi doporučil ráno majitel. Našel jsem ho rychle, ale byl v opravě, tak jsem nemohl přespat. Vedoucí Asramu mi nabidl kávu, ale sám si nesedl a kvůli opravě stále něco vyřizoval. A tak jsem chtěl jít. Ale protože byl vedoucí milý člověk nechtěl mě nechat odejít bez rozloučení. Ale byl to milý člověk nechtěl jsem odejít bez rozloučení. Na druhou stranu by neměl další starost, o mě. Měl jsem tedy pěkné dilema. Ten den se mi navíc nějak stýskalo po domově a tohle mi mé současné náladě nepřidalo. Asi si toho všiml a tak najednou mi hrozně chtěl sehnat ubytování v nějaké rodině. Nakonec mi něco domluvil a že mě dole v Bhadamandale u autobusu bude někdo čekat.
Měl jsem z toho takový špatný pocit, že nevím co, kde a kam, ale jak jsem si v Indii zvykl, je potřeba brát věci tak jak přichází. U autobusu čekal chlapík, co mě odvezl k nim domů. Oficialně je to tedy Homestay a hosty mají, ale byli ze mě hrozně vyplesklí a hrozně se mi věnovali, takže Evropan byl po ně asi velký svátek. Dostal jsem u nich večeři, byla vegetariánská, stejná jako v předchozím guest housu. A už to to pure-vege leze krkem. Navíc když třeba pražská Govinda mi přijde má jídlo i lepší.
Hostitelé byli hrozně milí, pozvali mě do domu. Prohlíželi jsme fotky jejich rodiny i Lenky s Davídkem, Pak jsem si chtěl vyfotit jejich byt, aby Lenka viděla jak žijí místní. Paní začala narychlo uklízet v obýváku a všude pozhasínala, aby nebyl vidět nepořádek, který tam měla. Musím ale říci, že byl stejný jako v typické české domácnosti.
Pak jsme se ještě fotili venku i s jejich rodinou, dal jim pohled Prahy a popřál jim dobrou noc.
A jak se mi celý den stýskalo po rodině, uvědomil jsem si, že mi hrozně zvedli náladu a je mi zase fajn.
Na návštěvě u místní rodiny. Jsou to velmi milí lidé. Začínají provozovat guest house. Asi jsem jejich první host z Evropy.
U mých hostitelů doma; vesnice Bhagamandala