Jižní Indie je také buddhismus. Po anexi Nepálu Čínou věnovala indická vláda uprchlíkům půdu. Jedna z nich je v okolí vesnice Kushalangar. Jaký je buddhismus ve stínu palem?
CESTOPIS INDIE ČÁST 3: Jižní Indie ráj buddhismu?
Den 7 Kushalangar aneb bezejmenná vesnice v Jižní Indii
Ráno zhruba po sedmé mě vzbudilo velké dupání a křičení. Majitelé mě večer varovali, že mají ráno nějaký zájezd na snídani a použití koupelny. Ale já jsem na hlučné Indy již zvyklý, tak jsem si lehl na druhý bok a spal dále až do osmi. Ráno bylo vlahé, všude hodně mlhy a mělo hrozně hezkou atmosféru.
Po snídani, opět v duchu indi veg, se jich zeptám jak se nejlépe dostat do vesnice Kushalangar, kde mají žít budhisti. Překvapivá odpověď byla, že za půl hodiny jede autobus a navíc přímý. Rychle jsem se zabalil a pan domácí mě vezl k autobusu. Když najednou autu vypnul motor. Že prý mu došel benzín. Setrvačností jsme dojeli na kopec a z kopce motor opět naskočil a dojeli jsme několik minut před odjezdem autobusu. Jen jsem si koupil balenou vodu a bus akorát stihnu. Mrzelo mě, že nemám více času na Bhadamadala. Ani nevím čím, ale to místo mi bylo moc sympatické.
Bus, se kterým jsme jeli byl dálkový a expresní. Očekával jsem,že tam budeme za čtyři hodiny, ale řidič to neskutečně pálil a mi tam přijeli za dvě. Jízda to byla tak pekelná navíc po rozbitých cestách, že snad třetina osazenstva autobusu měla otevřené okénka a zvracela.
Vesnice Kushalnagar
Vesnice Kushalnagar
Vesnice Kushalnagar
V Kushalnagar jsem prošel několik Lodge a nakonec si vybral na místní poměry dost drahý hotel za 900 Rp. Ale pak jsem zjistil, že má wifi a navíc je v ceně snídaně, tak to poměr cena výkon dost vylepšilo. Po chvilce odpočinku jsem vyrazil na oběd. V jedné restauraci, kde bylo dost lidí jsem si dal po dlouhé době kuřecí maso. Neskutečná slast.
Godlen Temple, poblíž Kushalnagar, Indie
Pak jsem usmlouval autoriksu ke Golden temple na 70Rp (později jsem zjistil, že mám jezdit za 50 Rp), a jel za Budhisty, což měl být jeden z vrcholů mého pobytu. Temple je sice fajn, ale byl jsem na druhou stranu hodně zklamaný. Temple není velký, před ním dost žebráků a do toho všude okolo indický bordel. Zkrátka za dvě hodiny, a to započítávám i čas na sledování budhistického obřadu, jsem byl venku. Na to, že jsem v této lokalitě plánoval strávit několik nocí a měl zaplacené dvě, jsem byl hrozně rozčarovaný.
Měl jsem spoustu času, tak jsem se rozhodl pro druhou zásadu cestovatele. A to je, pokud je to bezpečné, tak jdi a uvidíš co se stane. Nakonec jsem došel do budhistické vesnice Sera Jhe, o které není v průvodci ani zmínka. Na úvod jsem viděl nějaké obrovské a nazdobené budovy a před nimi obrovské skládky.
První dojmy ze Sera Jhe jsou dost šokující. Krásná budova na kraji smetiště.
Zase jsem byl rozčarovaný. Pak jsem ale zašel do vnitř do vesnice a tam bylo čisto, chodila okolo spousta mnichů. Viděl jsem i nějaké jejich obřady. Byl jsem tam až do tmy a nakonec se mi tam hrozně líbilo. Jen mě mrzelo, že si mne nikdo z mnichů nevšimne. Nikdo se nepodíval, neusmál, jako bych tam nebyl. A já si tak chtěl s někým popovídat, jak žijí, jaké mají rituály a tak.
A co mě pak ještě velmi zarazilo jsou jejich obřady. Měl jsem pocit, že na rozdíl od křesťanských, které jsou primárně pro věřící ve smyslu příchozích do kostela, budhisté si je dělají jen pro sebe samotné, pro ty, kteří je vykonávají.
Cestou zpět jsem se zastavil ještě jednou v Golden Temple, nakoupil nějaké suvenýry a dvě knížky o Budhismu.
Ve vesnici jsem si nakoupil večeři na hotel a zvažoval jestli nezůstat místo dvou nocí jen jednu. Večer jsem seděl na internetu a zjistil, že v okolí fakt není moc co dělat.
Tak uvidím ráno.
Den 8 – Buddhistická vesnice Sara Jhe
Ráno se mi nechtělo nikam přejíždět, tak jsme zůstal.
Po snídani v hotelu jsem opět vyrazil do Sera Jhe. Chvíli jsem se procházel a pak si po vzoru jednoho mnicha koupil dvě taková ta krabičková pitíčka a pozoroval život. Bylo zajímavé sledovat mnichy, kteří pijí Coca-Colu, telefonují ze smartphonů a sedí u internetu.
I buddhisté mají svůj konzum. Obchůdek ve vesnici Sera Jhe.
Pak jsem si chvíli procházel vesnici a našel místo, kde se dalo hezky sednout a začal jsem číst knihu o Budhismu. Zhruba po dvanácté se najednou všude doslova vyrojilo hrozně mnich, spíše než stovky tak tisíce a všichni si nesli prázdné misky. Šli z oběda. Mezi nimi dva bílí mniši. Na chvíli se zastavili, jeden z USA a druhý z Austrálie. Jsou tu šest let, resp. čtyři roky.
Buddhistický obřad v Sera Jhe
Zhruba ve dvě jsem dojel ke Golden temple, dal si tam tibecké jídlo, takové pálivé polívko-nudle.
Pak jsem šel do templu a přes hodinu seděl a díval se na jejich bohoslužbu. Seděl jsem u toho na zemi, když mě jeden z turistů, asi budhista upozornil, že nemám sedět na zemi tak jak sedím, protože natahuji nohy směrem k Buddhovi.
Přemýšlel jsem o tom jak to tak tomu Buddovi může vadit.
Po bohoslužbě jsem si sedl na kafe a dost dlouho pozoroval cvrkot indické ulice.
Večer jsem šel do stejné restaurace jako včera. Už si mě tam pamatovali. Stejně jako v pekařství, kde jsem se i dnes zastavil.
K večeři jsem si dal skopové. Bylo moc dobré, ale málo masa a hodně pálivé. Řekl jsem si, že by to zpravilo pivo a tak jsem našel obchod s alkoholem a jedno si koupil. Byla to pěkná putika, hodně lidí a hodně pili. Ale nikdo nevypadal opilý.
Cestou na hotel se mim pak stala velmi zajímavá věc. Jdu okolo obchodu, kde majitel zavíral a dělal nějaký hinduistický obřad – puju. Měl svíčku, kadidlo, zvonec a takto žehnal regálům, asi děkoval za tržbu. Zastavil jsem se a koukal na to. Když tu se vedle mě zastavil budhistický mnich a díval se na puju se mnou. Aby to nebylo málo, do toho všeho se nám za zády rozezněl z muslimské mešity Alah akbar. Všichni jsme si uvědomili sílu situace, protože majitel obchodu k nám přišel a podal nám ruce. Tu jsem si pak podal já i s mnichem a všichni se beze slova rozešli.
Sera Jhe – Jižní Indie
Sera Jhe – Jižní Indie
Den 9 – Indické velkoměsto Mysore
Ráno to pro mě byla až takové dojemné loučení. V obchodě dole sami říkali, že když má dva batohy, tak určitě odjíždím. Majitel pekařství na mě také mával na rozloučenou. Musím říci, že ač když jsem přijel do Koshalnagaru, byl jsem hodně na rozpacích nakonec si získal místo v mém srdci, ve finále se mi tam líbilo a to moc.
Jediné místo, které se my v Mysore líbilo je místní tržiště
Autobus jel za chvili, a tak jsem byl před dvanáctnou v Mysore.
Tenhle den se mi naopak vůbec nelíbil. Jde o typické indické velkoměsto. Ač je průvodce chvílí, všude spousta aut, hluku, u několika památek spousta turistů a naháněčí na cokoliv.
Hlavní památkou je zde palác. Ale je starý asi jen sto let. Vypadal tak trochu jako naše Hluboká, ta je však oproti tomuto jiná liga. Navíc všude spousta turistů. Tak jsem byl rád, že mi po šesté jede vlak.
Nebyla by to Indie bez alespoň jedné fotky vlaku. V toto případě třída AC3.
Ten byl třídy AC3, tedy s klimatizací. Poměrně čistý. Dostali jsme i prostěradla a deky. Na to, že šlo o vlak se v něm dobře spalo. Jako každý indický vlak, který jsem zatím potkal byl velmi dlouhý. Měl snad 20 vagonů.
Tenhle den byl zkrátka nic moc. Alespoň dal vyniknout všem ostatním, které byly super.