Jaká je Srí Lanka a jaké cestování po této zemi s šestiletým synem? V poslední části cestopisu se podíváme na originální “Srí Lanka safari”. Co vše může nabídnout? Slony, krokodýli, orly, papoušky a mnoho dalšího. Také by to nebyla Srí Lanka pokud bychom se nevykoupali v moři.
Cestopis Srí Lanka: část 4.
DEN 11 Safari, Unawatuna
Včera jsem zapomněl napsat, že jsem potkali dva Čechy, mladý pár na svatební cestě a domluvili se, že pojdeme na safari společně a ušetříme za jeep.
Ráno jsme měli budík na pátou a v šest odjížděli. Po zaplacení vstupu, který byl poprvé nižší než nám avizovali, jsme s průvodcem vyrazili do parku. Hned na začátku jsme viděli větší stádo slonů. Pak jsme jezdili po parku a viděli divoké kočky, vlky, buvoly, krokodýli, orli, papoušky a další. Navíc vše v překrásné krajině. Když jsme se všeho nabažili a po více než dvou hodinách se trošilinku začali nudit, přišel zlatý hřeb safari. Stádo slonů s mládětem.
Sloni se jali bránit mládě a rozběhli se k našemu jeepu. Martin s Martinou, naši spolu cestovatelé pro safary, seděli v zádu a dost křičely strachem Nechápal jsem proč se bojí a dělají takovou vědu, že k nim běží pár slonů. Když tu jsem se otočil a uviděl, že jeden běží ke mě a zastavil se asi půl metru od auta a odemně. I když v jeepů sedíte zhruba dva, dva a půl metru nad zemí, slon je najednou obrovský a taky jsem se začal pěkně bát:-)
To jsou především sloni
Safari bylo úžasné, zvířata i krajina. Nejméně si jej překvapivě užíval Davidek, který byl rozespalý a navíc bez snídaně mrzutý.
Zhruba před desátou jsme se vrátili do hotelu a dostali zatím nejlepší snídani na Srí Lance. Po snídani jsme se rozloučili s Čechy a vyrazili na cest k moři.
Cestou jsme zastavili v beze jmeném městečku, kde byly obrovské trhy. Protože venku bylo velké vedro a Davídkovi se do něj nechtělo, šla jen Lenka. Prý to bylo moc super:-)
Pak jsme dojeli k moři a zastavili v zátoce, kde chytali místní chlapy ryby. Byli moc milí a půjčili nám pruty. Okolo běhali jejich děti a bylo to moc fajn. Děti se moc chtěli kamarádit s Davídkem, ale ten se styděl. Resp. hlavně ho zaujali obrovské vlny, které se tam lámali o útesy. Některé vlny měli i přes tři metry.
Protiklad tohoto pohodového místa následoval o pár kilometrů dál. Byli to rybáři sedící na klacku. Je to dost profláklá turistická atrakce. Hned jak jsme vystoupili z auta, přišel první a že chce nějaký peníz pro chudé rybáře. Za těch deset minut co jsme tam byli takhle přišli snad čtyři nebo pět. Byli dost otravní, jak chodili jeden za druhým, tak jsme je začali odmítat. A jen jednomu dali 50 rp. To zase naštvalo rybáře. Takže všichni byli nakonec naštvaní. Dokonce i náš řidič Ramees, ale u toho nevím jestli byl naštvaný na nás, ze jsme nikomu nic nechtěli dát nebo na rybáře, že tak somrují.
Večer jsme se ubytovali v Unawate u moře, šli na pláž a dali si tam výbornou večeři. Lenka kalamáry, já steak z tuňáka a Davídek pizzu. Stolky byly hned u vody a tak než nám přinesli jídlo Davídek se spokojeně ráchal ve vodě.
DEN 12 Galle, River safary
Autobusy v Galle
Ráno jsme Davídkovi splnili jeho sen a jeli místním autobusem do Galle. Bylo to asi jen 10 minut, ale i tak to byl vzhledem ke stáří autobusu odhadem na 40 let zážitek pro nás všechny.
V Galle jsme se šli projít po pevnosti, ale bylo hrozné vedro a my navíc byli překvapeni velikostí pevnosti, tak jsme se chvíli nechali vozit tuk-tukem. Pak jsme si prošli lokální rybí trh pod pevností, kde měli všechny možné i nemožné ryby, včetně obrovských tuňáků. Lenka s Davidkem si pak šli čvachtat nohy do moře a já se šel projí po pevnosti tentokráte pěšky. Moc se mi tam líbila pohodová atmosféra, umocněná tím, že slunce zapadlo za mraky, začalo foukat a tedy nebylo takové vedro. Koukal jsem jak místní hrají kriket, jen tak se procházel a v kavárně se si dal první kvalitní kafe na Srílance – Lavazza.
Pote jsem nasedl do auta k Rameesovi a vyzvedl Lenku s Davídkem a vypravili se směr Colombo \ Negombo. Po cestě jsme se zastavili v Turthle Protection centre, kde jsme se chvíli dívali na želvy, mohli si je potěžkat a pohladit si je. Nejdojemnější bylo, když nám majitel vyprávěl jak se rozhodl zřídit centrum. Při tsunami přišel o celou rodinu – rodiče, manželku i dvě dcery. Přežil jen on jako jediná. A centrum založil aby našel nový smysl života.
Pak jsme si v autě na internetu našli informace o tsunami. Překvapilo nás, že Srí Lanka byla druhá nejpostiženější země – zemřelo přes 45 tis. lidí.
Pak jsme dojeli na tzv. vodní safari na 64 madu river islands. Ze kterého se vyklubala moc příjemná, i když předražená projížďka lodí po sladkovodní řece. Zastavovali jsme na ostrově, kde pěstují skořici, u sádek s rybkami, které žerou odumřelou kůži z nohou. Ukázali nám 30 cm krokodýla, zastavili se v budhistickém templu. Bylo to moc příjemné.
Na závěr jsme se už jen zastavili na pozdní oběd a v Colombu v supermarketu na nákup. Poté jsme dojeli do stejného hotelu jako první den a začali balit.
A tím vlastně končí naše putování po Srí Lance. Druhý den ráno jsme se rozloučili nejdříve s Rameesem a potom i se Srí Lankou a odletěli na pár dní na Maledivy. Ale to je již jiný příběh a jiné putování.
Sbohem Sri Lanko. Bylo nám potěšením.
