Syn měl čtyři roky a tak jsme se rozhodli absolvovat exotičtější dovolenou. Na Omán jsme dostali výborné reference, které mohu jen potvrdit. Jedná se o turistickou destinaci příštího desetiletí. Krásné a liduprázdné pláže. Nádherné hory se spoustou Vádí (rokle, údolí), kde se lze koupat ve sladké vodě. Spaní mezi písečnými dunami nebo na pláži pod širákem byl také silný zážitek.
Nejvíce oceňujeme místní lidi. Přátelští, ochotní a velmi milý. Máme s nimi spoustu silných a jen pozitivních zážitků.
Omán je navíc země s velmi dobrým zázemím – kvalitní silnice, nemocnice, obchody, které mají vždy i anglický název na vývěsním štítu.

Do dnešních dnů zachovali pouze fragmenty cestopisu:-(

Proto alespoň připojuji itinerář naší cesty Ománem.

Omán itinerář

1. den Muscat – ranní přílet do Muscatu a dospání se. Nákup v místním supermarketu a odjezd na piknik na pláži. Večer dospání se.
2. den Muscat – prohlídka historického centra. Nákup pikniku a odjezd na osamělou pláž Yiti – nádherná osamělá pláž. V okolí spousta starých autentických domů. Večeře v suku.
3. den Muscat – prohlídka mešity sultána Quaboose. Prohlídka zbytku Muscatu. Odjezd z města. Prohlídka Bimmah Sink Hole a spaní na pláži zhruba v těchto místech.
4. den – Wádí. Procházka ve vesnici ve Wadi Shab a koupání ve Wadi Tiwi. Ubytování v Suru.
5. den – Sur. Prohlídka města Sur, kde lze oproti Muscatu zažít pocit pravého arabského světa (říznutého indickou komunitou). Prohlídka stavby lodí, výlet na člunu. Také nás zastihla velká bouřka a lokální povodně.
6. den – želvy. Návštěva města Ras al Hadd, kde lze zažít ten nefalšovaný “end of the world feeling”. Večerní návštěva Ras al Jinz Turtle Reserve, kde jsme se podívali, jak želvy kladou vejce. Také to bylo první místo v Ománu, kdy jsme zažili turistický průmysl se všemi souvislostmi (tedy spíše negativy). Spaní ve stanu a autu.
7. den – ráno jsme si našli jednu místní pláž. Byla překrásná. S místními jsme lovili ryby. Přes Al Ashkhirah jsme jeli do pouště Wahiba na písečné duny.
8. den – chtěli jsme se projet na velbloudech a tak jsme jeli do první vesničky u pouště, kde jsme potkali mnoho úžasných místních lidí.  Poté koupání ve Wadi Bani Khalid. Spaní po širákem.
9. den – přesun do města Nizwa. Prohlídka města, hradu souku se stříbrnými klenoty.
10. den – nádherná horská vesnička Misfah. Ubytování v tradičním obydlí přímo ve vesnici.
11. den – Jabel Shams neboli grand kaňon východu. Kaňon má hloubku přes jeden kilometr.
12. den – celodenní koupání na pláži a také spálení se od slunka:-)
13. den – pevnost Rustaq a horké prameny Nakhl
14. den – Dubaj
15. den – Dubaj

Spaní a ubytování

1. – 2. noc v Muscatu Delmon Hotel Apartments. I přes nízké hodnocení na booking.com jsme byli spokojeni. Jen v pokoji měli automatický rozprašovač vůně. Vůně byla tak silné, že jsem musel rozprašovač vypnout. Na druhou stranu, když dodnes ucítím podobnou vůni, vzpomenu si na Omán

3. noc spaní na pláži zhruba v těchto místech.

4. – 5. noc Hotel Sur ve městě Sur. Malý, levný, svérázný hotýlek:-)

6. noc spaní ve stanu a v autě, zhruba v těchto místech

7. noc ubytování uprostřed nádherných písečných dun v Desert Retreat Camp. Jen pozor, že se tam nedá dojet obyčejným autem. Chce to 4×4. Což nám nikdo neřekl dopředu. A za dopravu jsme platili cca 1500 Kč navíc.

8. noc spaní venku u Wadi Bani Khalid. Místo na mapě nejsem schopný dohledat. Bylo to v zatáčce u domu s nápisem Tourist Information:-)

9. noc Majan Gesthous. U rušné silnice. Na jedno přespání to bylo OK, ale vybral bych si jiný.

10. noc Misfah Old House. Toto považuji za jedno z “must do” v Ománu. Vesnička Misfah je úžasná a ubytování velmi stylové.

11. noc spaní ve stanu u místních lidí.

12.-13.noc hotel Husin Al Khaleej Hotel. Takový standardní hotel v dobré lokalitě. V okolí mnoho stánků s jídlem, dobrá dostupnost na výlety po okolí.

Co se nám líbilo?

Všechno:-) Skutečně nás Omán uchvátil. Autentičtí lidé, spousta zajímavých turistických cílů, výborná infrastruktura.

Jak bychom po cestě změnili itinerář? Jsme s ním naprosto spokojeni a mohu na 100% doporučit. Jediné co mě mrzí, že jsme si neudělali krátkou zastávku mezi Ras al Jinz a Al Ashkhirah. Ty ztracené vesničky na břehu moře bojující z jedné strany s mořem a z druhé strany s pouští měli něco do sebe. Stejně tak jako vidět pluhy, které upravují cestu ne od sněhu, ale do písku.

Jeďte do Ománu:-)

Cestopis Omán

7.3. Praha

Naše dovolená začíná po několika letech na Ruzyni (dříve jsme využívali německé CK). Teď je synek již větší (jsou mu 4 roky) a tak jsme se vrátili k nezávislému cestování.

Let s Emirates byl klidný a servis fajn

8.3. Muscat, Omán

Do Dubaje jsme přiletěli asi 30 minut po půlnoci místního času. Zajímavé je, že let trvá 5,20, ale dalších snad třicet minut se jede autobusem po letišti.

Na přestup jsme měli 1,5 hod což se ukázalo ideální. Nemuseli jsme se honit, ani neměli čas na nudění. Malý snáší cestu fajn, je ze všeho vykulený a užívá si to.

V letadle na Muscat bylo 98% Pákistánců a Indů. Let samotný pak trval 40 minut. Za tu dobu musel personál rozdat občerstvení, kávu a čaj. Takže měli pěknou honičku. Ani vlastně nebyl čas to občerstvení sníst. Zajímavé bylo, že nám, jako jediným, řekli „you can take it away“. Malý se v letadle trochu prospal.

V Muscatu jsme si koupili víza (10 dní 5 RO, my měli bohužel pobyt 14 dní – tudíž 30ti denní za 20 RO). Chtěl jsem vyměnit 50E, ale špatně mi rozuměl a vyměnil jen za 5E. Nevadí, stejně měli dost nevýhodný kurz. Pak u pasové kontroly byly úředníci, kteří se tvářili „drsně“. Nepozdravili, nepoděkovali. Ale stejně nakonec razítka museli dát.

U Eropecars jsme měli rezervovanou Mazdu 6. Chlapík ale tvrdil, že to agentura spletla a máme mít menší Corollu. Po asertivní chvilce jsme dostali větší Kuio Optimu, co měla najeto 10 tis. Km. Chlapík z půjčovny měl ale ten den dle seznamu půjčit tak 20 aut a půlku ze seznamu už měl různě přeházenou. Tak bůh ví jak to bylo.

Auto je samozřejmě automat, ale jezdit s automatem je sranda. Jen je potřeba myslet na to, že před zastavení se nemačká spojka a místo ní nešlapat na brzdu (BTW po návratu do ČR mám opačný problém – často chci startovat bez zmáčknuté spojky).

Doba pokročila a my díky Androidu a aplikacím booking.com a Osmad+ (navigace) za krásného svítání dojeli do hotelu.

11.3. SUR, Omán

Ráno nás vzbudilo obrovské bouchání asi do kamene. Šlo o garáž, která byla hned pod naším pokojem. Personál hotelu tvrdil, že se jedná o public area a že s tím nic nemohou dělat. K poctě jim slouží, že nám odpoledne bez diskuze vyměnili pokoj a po troše diskuze i dali slevu.

Vyrazili jsme na snídani, do blízkého café a dohromady za 4 RO jsme každý dostali omeletu, salát, chleba s humusem a fresh džus. Pak jsme odnesli prádlo do laundry a šli se projít po Suru. Když jsme šli koupit malému zmrzlinu, pán z něj byl tak hotový, že ji malý dostal zdarma resp. vyměnil za gogona z Globusu. Davídek byl celý paf z toho, že má zmrzku zdarma.

Protože bylo čím dál větší vedro, jen tak jsme se loudali po městě a nakonec dost času strávili v parku se zelení před jednou školou a pak snad hodinu a půl na obědě naproti muzeu dřevěných lodí, které se v Suru vyrábí.

Po prohlídce lodí jsme se chtěli jít podívat ještě na jejich výrobu, která je asi o 1 km dále. Ale bylo tak hrozné vedro, že jsme skončili na dalším hřišti, kde si malý hrál na piráty.

Pak se ale stalo něco co bychom v Ománu neočekávali…zvedl se vítr a začalo krápat. Jen tak tak jsme stihli dojít/doběhnout na hotel, když se spustila pořádná průtrž mračen. A to takové, že na ulicích bylo během chvíle 25-30 cm vody. A naše auto stálo v té nejhlubší louži (tedy spíše jezeru). Když jsme jeden den utopil mobil, nechtěl jsem druhý den utopit auto. Tak jsme se šel zeptat na recepci, jestli je vše OK. Bylo to tam hrozně příjemné. Ománcům by se tato práce dělat nechtěla a tak lodě staví indičtí řemeslníci. Ti měli rozestavěné tři lodě v různém stádiu od skoro hotové, kde v kabině pán šil na stroji plachty až po hrubý skelet.

Bylo tam poměrně dost turistů, ale nikdo nic nenabízel a neprodával. Resp. měli tam show-room, kde nějaké suvenýry měli, ale prodával je starý pán, co neuměl anglicky☺ Po zálivu se proháněla dřevěná loď, těsně před dokončením a tak se Lenka ptala, zda nenabízí svezení. Odpověď byla jednoduchá – NE a znamenala další obrovský nevyužitý turistický potenciál v Ománu. Alespoň nás odkázali na pláž, kde kotvily malé čluny. Lenka domluvila, že ve tři přijde pán, aby nás svezl.

Poté jsme dojeli autem do čistírny pro věci, pro benzín (60 litrů za 6,6RO=330 Kč) a vedle benzínky si dali k obědu pizzu. Následoval nákup v místním hypermarketu, ze kterého se vyklubal supermarket ala 80.léta, kde navíc prodávali oblečení ala vietnamská tržnice. Poté jsme na hotelu zabalili věci a šli na loď.

Před třetí přijelo v auto pět lidí a vyložila staříka tak okolo 70ti let, což byla osoba, která nás měla svézt. Cenu jsme usmlouvali na 5RO/30minut.

Stařík si jízdu začal užívat, povzbudilo ho k tomu vískání Davídka, který si užíval skákání lidi na vlnách a nakonec z toho byla téměř hodina. Kromě plavby na otevřeném moři jsme jeli v zátoce a pozorovali výrobu lodí z moře, kraby pod mostem atd. Zkrátka stálo to za to.

Po projížďce Lenka s malým sbírali mušle a já se neúspěšně pokusil opravit zlomenou tičku od stanu.

Okolo čtvrté jsme opustili příjemný Sur a vyrazili na Ras-al-Jinz na pozorování želv, což měl být jeden z vrcholů pobytu. Cestou jsem se zastavili na večeři v Ras-Al-Hadd, což je příjemná ospalá vesnice v samém cípu arabského poloostrova. Průvodce přesně popsal atmosféru jako „end of the world feeling“.

Po krátké cestě do Ras-al-Jinz jsme se snažili najít místo na stan. Ale u všech vjezdů na pláže jsou cedule, že kempování v noci na pláži je striktně zakázáno. Tak jsme se jeli zeptat do želvího centra, ze kterého se vyklubal dost luxusní  hotel a na otázku, kde postavit stan jsme dostali suchou odpověď kdekoli mimo areál hotelu.

Zařídili jsme se podle jejich doporučení a vybrali si flex asi 300 metrů od brány.

Samotná prohlídka želv měla začít v 9 hodin, ale v 9.10 nastoupil borec, že ještě žádná želva na pláži není a do 10ti minut se uvidí. Nakonec se uvidělo, že jedna želva na pláži je.

Po zaoupení lístu (3RO/osoba) jsme vyrazili asi 1 km pochod k pláži, svítili si baterkami a šli. Do toho po asi 400 metrů širokém přístupu k pláži jezdili terénní auta a svítila dálkovými světli, což dost kazilo atmosféru. Na pláži byla fakt jedna želva, která si to už štrádovala k moři, což jí těch 30 metrů trvalo snad 10 minut. Pak jeden z průvodců našel dvě mláďata. Ty dal ale do ruky dvou lidem, kteří přijeli tréňákem a ti je položili na zem. Malá želváka běhají za světlem a tak je snad 10 mimut vodili po pláži za světlem na baterku, než se dostala do moře.

Poté jeden z průvodců řekl, že na láži je ještě jedna želva a že počkáme. Po 5ti minutách ale řekli, že jen kopala „falešnou díru“ a že jde do moře. Ukázali nám ji asi z 30ti metrů a řekli, že je timo to go back.

Průvodci celou dobu psali na mobilech SMS, do toho tréňáky s dálkovejma světli a za závěr člun jedoucí po moři  u pláže, ze kterého někdo něco pořvávala. To vše přispělo k atmosféře, že místo jednoho z vrcholů dovolené jsme pociťoval lehké zklamání. Celé pozorování želv bych přirovnal k tomu, když jdete po 3 letech do pražské zoo. Užijete si to, ale nic co by vás dostalo na celý živo.

Vrcholem bylo, když jsme šli k hotelu a naproti nám jel teréňák a hrozně dlouho svítili dálkovejma do očí a oslňovali. Už mě to naštvalo a šel jsem za průvodcem zeptat se co je to za auta. Řekl, že to jsou auta s jeho přáteli. Když jsem ironicky odvětil, že má asi hodně přátel, zarazil se a ptal se z jakého jsme pokoje…

Poté jsme jen vyšli z hotelu, popojeli 300 metrů. Já si postavil tropiko a Lenka s malým šli spát do auta.